MCM Expo : den druhý

... a finále Eurocosplaye

Sobota pro nás začala v onu nechutně brzkou ranní hodinu. Napůl spící jsme se vyhrabali z postele, provedli přeměnu na lidi a já s hrůzou zjistila, že jsme totálně vypustili shánění redukce do zásuvky a že žehlička na vlasy, se kterou tak hezky stojím nad zástrčkou, mi bude fakt k hodně věcem - jenom ne k tomu, k čemu je určená. Trudomyslně jsem teda na hlavu narazila baret a vyrazila za Alfredem, který šel na snídani chvíli přede mnou.

Snídaně nebyla nabídkou nijak epická, ale vybral si tam každý dle chuti a libosti a mně se dostalo jak slaného, tak sladkého a i jablíčkového džusu a kafe. U stolku s námi seděl James, takže Alfred vesele konverzoval a mě z toho vstávaly vlasy hrůzou na hlavě.

Tohle je náš hlavní problém a poznatek č.1 - Alfred zná málo slovíček, anglicky umí málo, ale nebojí se mluvit a tím pádem se domluví vždycky. Já mám hlavu nacpanou gramatikou, slovíčky, ale mluvit se bojím hrozně a pořád si hlídám, jestli neplácám mluvnické kraviny. Dopadá to tak, že se pak zaseknu na jednom slově/spojení/whatever a jsem v trapných koncích. Kdežto Alfred si vesele žvaní dál...

Po snídani jsme se s kufry a rekvizitami sešli před hotelem a čekali. Ona avizovaná půl osmá byl totiž čas tak akorát snídaně a samozřejmě jsme přijeli o dost později... Tentokrát jsme se vezli s permanentně naprdnutým chlápkem co řídil jako takový malý čuník a hrozně drsně komunikoval přes vysílačku-bondovku. Jízda smrti! Nepomohlo ani to, že to bylo nejpravděpodobněji to nejluxusnější auto, ve kterém jsme kdy jeli XD

Do naší místnosti nad halou jsme se dostali všichni až někdy na desátou hodinu... a nastalo peklo. Všichni začali otevírat kufry, krabice, bedny a vytahovat velké či větší části kostýmů, více či méně opeřené, oplechované a drsné.

Uklizená místnost během deseti minut vypadala jako po výbuchu granátu a nedalo se projít bez poskakování, přeskakování a "excuse me, excuse me excusemeeeee!"

Někteří experti vypadali ještě unaveněji než včera a mezi zíváním vysvětlovali, že kostým dodělávali během noci na pokoji v hotelu. Alfred si před odjezdem říkal, že je hrozný že to dodělával tak na poslední chvíli... myslím, že tady mu stouplo ego =D Náš jediný problém byl, že se utrhl suchý zip z chrániče na koleni , takže se těžce improvizovalo se sichrhajckou. Kterých mimochodem bylo potřeba víc, ale šikovně jsem zapomněla sáček se šitím a sichrhajckovou výbavou ve druhém kufru v hotelu...

Naprosto mě fascinovala ona slečna z Maďarska, která z kufru normální cestovní velikosti vytáhla obrovkou spodničku s kruhy (!) dvě obrovské široké sukně a megalímec, všechno bohatě zdobené a nepomačkané. Podobně překvapilo víc lidí, když tahali křídla, peřím zdobené sukně, límce a různé obří a křehké vychytávky.

My s Alfredem jsme taky vytáhli uniformy. Pomohla jsem mu se obléknout, všechno narovnat, uchytit, naaranžovat a na hlavu narazit paruku. Tady následuje vtipná scéna, která mě ovšem v tu chvíli vytočila natolik, že jsem se šla celá rudá anglicky hádat.

Ta naše cosplayová místnost byla sice super a veliká a nikdo nám tam nelezl, ovšem nebyla tam zrcadla. A my potřebovali paruku našesat a přestříkat sprejem. A tak jsme vyrazili na toalety. Taková ta předsíňka s umyvadly, zrcadly a oknem byla totiž na pánech i dámách velikosti středně velké české garsonky, s velkým odkládacím pultíkem, dobrým světlem, vzduchem a zrcadly. Přišli jsme na dámy, narazili na další pár co se navzájem upravoval, položili věci a začali česat paruku. Za pár minut ale do dveří vrazil postarší pán svelminepříjemným výrazem a ještě nepříjemnějším tónem a začal kluky dost arogantně vyhazovat. Všichni jsme na něj koukali s otevřenou pusou, načež pán štěkl, že jeho dcera si potřebuje dojít na toaletu a pánové na dámských záchodcích by ji mohli pohoršit a způsobit trauma. Dál jsme na něj zírali s otevřenou pusou, načež jsme se konsternovaně zvedli a odešli do chodbičky. Tam bylo málo místa a tma, ale tím stříkáním sprejem bychom nikomu nevadili. Jenže ten €ß*{$@ nás vykopl i odtud - tak jsem na něj začala taky štěkat. Alfred mě krotil, chlap se arogantně nafukoval a slečna, co procházela, si zakrývala obličej a potichu se omlouvala. Bylo jí evidentně trapně jak za sebe, tak za otce vola. Který nám nakonec jakože dovolil se dojít podívat k zrcadlu na záchod pro invalidy. Opět jsem měla slušně našláplo, ale uklidnila jsem se a paruku jsme stříkali u schodů, na koberci před záchody. Udělali jsme hezký šedý mlžný oblak... a pán, když procházel ven, se mohl jenom nasraně koukat že děláme bordel tady. Fotografové nás s hrozně vtipnými kecy taky cvakli, pár lidí se kucklo, ale ve výsledku paruka vypadala podle představ a moje ruce jako po malování bytu. Drhla jsem to ještě tři dny potom.

Mimochodem, doteď mi ten pán leží v žaludku, protože byl v zázemí pro staff a VIP a neměl ani jednu visačku, stejně tak slečna...

Po tomhle incidentu jsem byla docela naspeedovaná, tak jsem na sebe taky hodila zbytek cosplaye, poklidila naše místo (=> naházela věci bez ladu a skladu do kufru) a šla se zeptat, kolik máme času než bude Alfred na řadě v nástupu před porotu.

Ještě v pátek večer totiž orgové vyvěsili seznam, v jakém pořadí a kdy budou jednotliví soutěžící předstupovat před porotu. Časový plán se samozřejmě nedodržel, stejně jako plánovaná odpolední generálka večerních vystoupení (ta pro jistotu kvůli časové tísni nebyla vůbec), takže díky posunu v plánu jsme měli chvíli, cca hodinku, volno.

Vyrazili jsme dolů do haly - ale nejdřív jsme se vyděsili pohledem z okna v chodbě. Dole totiž byla opravdu doslova hlava na hlavě. Nikdy jsem neviděla tolik lidí pohromadě na jedné anime akci. A tolik cosplayů. Dobrých cosplayů. Pomalu jsme se šourali davem a nevěděli, na kterou stranu hlavu kroutit dřív. Něco málo jsem nakamerovala, ale lidí bylo tolik, že jsem před sebou pořád měla něčí záda. A byli jsme z toho tak vykulení, že jsme téměř ani nefotili. Nešlo to. Všude kolem bylo tolik cosplayů, tolik dobrých cosplayů, že bych nedělala nic jiného než "excusemecanitakeapicture" a to se mi... nechtělo. Chtěla jsem to všechno vidět na vlastní oči, ne přes foťák nebo kameru. A že bylo na co koukat. Objevovaly se postavičky ze všech možných i nemožných anime a seriálů - shoujo hrdinky, mačo postavy, drsné, jemné, krásné, děsivé, Strážci vesmíru! Dvě opice z Planety opic, anglická 501. legie stormtrooperů s Vaderem a Boba Fettem, Kočky! One Piece, Durarara!, Shrek, WoW elfky, desítky lolitek. To, co u nás soutěží jako top kostýmy, se tady pohybovalo volně 'jdu se podívat na con'.

Ale abych tu jenom nepěla cosplayerskou chválu... potkávali jsme i dost kostýmů typu "nahodím Akatsuki plášť, vezmu ňákou paruku a ty bílý adidasky a džíny se schovaj". Lidi s ožužlanými kostýmy, špatnými parukami, nesedícími věcmi. V tomhle ohledu je to evidentně všude stejné...

Nás si po cestě několikrát zastavovali a fotili, byly na nás na velmi pozitivní ohlasy - mám z toho velkou radost, protože Alfred vypadal epicky, Welkinovi se opravdu hodně podobal a slyšet "Páni, nikdy jsem neviděl lepší kostým z Valkyrie! To je skvělý že to někdo cosplayuje, je to moje nejoblíbenější hra!" nebo klasické "omgyouresoawesomeman!" hrozně potěší... a ano, i zvedne sebevědomí a ego.

Volná hodinka nám klasicky velmi rychle utekla, takže jsme se vrátili do našeho zázemí a čekali až Alfred přijde na řadu. Čekali jsme, čekali... a najednou vyskočil, popadl vlajku (ano, měl i Gallijskou vlajku!), rukavice, hodil po mě lehce vyděšený pohled a mazal do vedlejší místnosti.

Porota byla složená ze tří lidí, cosplayerů, a hodnotila provedení kostýmu, zpracování, látky, střih, materiál, věrnost předloze, souměrnost... prostě všechno a navrch ještě to, co by vás ani nenapadlo. Byli ve vedlejší místnosti a soutěžící si postupně volali. Tady jsem s Alfredem nebyla, tak nevím jak to probíhalo - ale co říkal, tak vešel, tři porotci se na něj doslova sesypali (narušení osobního prosoru omg!) a během odpočítavaných šesti minut mu kostým osahávali, zkoumali, tahali za něj, otevírali sumky, brašničky a ptali se.

Možná vám ta jména něco řeknou - první porotce byla Brazilka, známá jako Pandy, druhá porotkyně byla americká asiatka - Sushi Monster, a třetí Japonec - Goldy. Když začal Eurocosplay uveřejňovat jména porotců, trochu jsme se s Alfredem orosili - tihle lidi jsou ve svém oboru špička, SushiMonster a Goldyho vídám po celou dobu svého zájmu o cosplay... a jak Alfred správně humorně podotkl, vůbec bychom se nedivili, kdyby se porotcům při prohlížení kostýmů soutěžících honilo hlavou něco ve stylu "panebože, další žabař, další naprostej amatér!" XD

Mimochodem, ty jednotlivě hodnocené části kostýmu tvořily dohromady 80% hodnocení a večerní vystoupení jenom 20%...

A ještě perlička - z 28 soutěžících jich do místnosti dorazilo pouze 25. Tři byli moc velcí na to, aby se vešli do výtahu a porotci museli za nimi dolů =D

Když se Alfred mírně otřesen vrátil (narušení osobního prostoru! oO ), měli jsme na tři hodinky, cca, volno. Opět jsme se vydali do šumu haly, opět jsme něco malinko nafotili a opět ulovili úžasný hamburger s hranolkama XD Taky jsme se konečně poprvé za ty dva dny srazili se Shanou a Lukášem, kteří se na Expo přijeli taky podívat. Podle všeho byli víc vyspalí a méně konternovaní, protože Shana ulovila daleko víc fotek než my =)

Po chvíli jsme se zase rozloučili, my se šli najíst, posedět a pozorovat ruch v chodbě ExCeLu. Kdybych postavila zapnutou kameru na stůl, ulovila bych naprosto nejvíc kostýmů - chodba byla jako promenáda.

Po najedení jsme se šli ještě jednou podívat do Expo haly, pomalu ji prošli, něco zahráli a ty tři hodinky utekly jako voda!

Najednou byl čas pobrat všechny propriety a přesunout se do zákulisí jeviště. Všechny nás tam nahnali, nechali v chumlech a teprve po chvíli začali soutěžícím rozdali číslo, kolikátí a po kom půjdou.

Zdržovalo se to, prodlužovalo a finále nabralo hodinové zpoždění. V zákulisí byla tma, horko a neskutečně jsem litovala lidi s velkými kostýmy. Ital s cosplayem Warmachinea si téměř vydupal, že chce jít první - jeho kostým vážil přes čtyřicet kilo a slušně se v něm pekl. Lépe na tom nebyl ani Litevec s cosplayem Warhammer chaosáka nebo slečna na třiceticentimetrových platformách a podpatcích, která se v kostýmu nemohla ani posadit a ani vyzout - a kterou nechali jako poslední. Nepochopíte...

Postupovalo se pomalu. Jeden soutěžící byl komentátory uveden na jeviště, odprezentoval se a odešel buďto bokem, nebo zpátky do zákulisí. Jakmile se dostal na pódium, nahoru po rampě (byla tam rampa sezábradlím - konkuruje to debilitou našemu AFku a čekání po stranách jeviště...) vyšel další soutěžící a čekal na svoje vystoupení. Samotná soutěž už pak docela odsýpala, celé se to odbylo během dvou hodin (a kousku), ale ty přípravy a čekání v zákulisí byly fakt děsné. Čekala jsem tam s Alfredem, takže jsem spoustu vystoupení neviděla. Ale co můžu říct je, že čím pompéznější a oplechovanější kostým, tím menší show jde udělat. A tím větší je pravděpodobnost, že se něco pokazí.

Jenomu mechovi nechtěně vytrhli kabeláž a mecha přestal svítit. Warmachine se nemohl skoro pohybovat. Královna Esther má sice awesome šaty, ale kromě chůze a stání nemůže udělat vůbec nic. Epickému bojovníkovi se přímo na pódiu rozpadl meč a on ho přes brnění nebyl schopný sebrat. Slečna na třiceticentimetrových jehlách dvě hodiny stála v zákulisí a při odchodu z jeviště se zhroutila.

Podobně bych mohla povídat dál... ale myslím, že pro představu toho, že všechno má své klady a zápory to stačí.

Dost mě překvapilo, že po posledním soutěžícím byla snad deset minut jakási reklamní přestávka a hned se vyhlašovaly výsledky.

Myslím, že první tři místa byla vybraná dobře... i když můj osobní názor není tak jasný a awesomní. Kdo bude chtít, můžeme někdy osobně rozebrat proč =)

A to stání v zákulisí má jednu velkou výhodu. Člověk vidí ty stresy před vystoupením na jeviště... a pak ty vytřeštěné a posléze úlevné obličeje po jevišti. Kouzelná byla Italka, která se hrozně nervovala, vystoupila, seběhla zpátky a napůl anglicky a napůl italsky začala štkát, že to bylo hrozný, děsivý, trapný a už tam nikdy nechce znova. A ještě kouzelnější byl Alfred, který po vystoupení lkal úplně stejně =D

Po vyhlášení výsledků jsme se všichni pomalu posbírali a přesunuli zpátky nahoru do naší místnosti. Nastalo druhé peklo, kdy šly všechny kostýmy zase dolů a bordel byl dvakrát tak velký. Koberec nebyl vidět, přes všechno visely části kostýmů a mezitím pobíhali utahaní cosplayeři, na které ta únava teprvě teď začínala padat. Neuvěřitelně vtipně vypadala scéna, kdy jeden polonahý chlapec odšněrovával druhému polonahému chlapci korzet a oba dva šťastně vzdychali XD (mimochodem, ten korzet držel na ocelovém háku celou zbroj - výborný nápad, který řeší mnoho do té doby neřešitelných problémů...)

Na to, jak dlouho nám trvali se připravit bylo odstrojování a balení kupodivu rychlé - během 45 minut jsme byli všichni zabalení a místnost relativně čistá.

Opět jsme si proběhli prázdným, tichým Expem a i s kufry se vydali do nedalekého hotelu (hned naproti areálu), kde nám recepce schovala kufry (a my se zasmáli Narutovi sedícímu u počítače)... a vyrazili na čínu! Že tomu předcházelo půlhodinové čekání ve tmě, zimě, na kraji přístavu kde k***a fouká, to snad ani zmiňovat nebudu - protože celé Expo bylo o čekání na něco.

Čína byla příjemná, blízko a drahá. A my, jak jsme celý den pořádně nejedli, jsme nesnědli ani obyčené nudle s masem. Slečny z Německa si daly napůl mořské plody a evidentně jim šmakovalo, další slečna usínala za stolem, kolegyně Slovenky se taky netvářily zrovna čile a celkově jsme se nějak rozseděli a vypnuli... naštěstí jsme se poměrně brzy zvedali s tím, že konečně pojedeme do hotelu spát.

James nás obral o kartičky od kufrů, že nám je vyzvedne a dodávkou zase odveze. A my čekali na ona známá tři auta s řidiči. Auta přijela dvě a jedno z nich byl onen "upset guy", jak ho nazval Alfred a co se velmi rychle chytlo. Mr. Upset Guy se kdovíproč začal s Jamesem hrozně dohadovat, mračil se, prskal, gestikuloval a nakonec nasedl sám do auta a odjel oO Naštěstí dorazilo i další auto a nám se povedlo nacpat asi do druhého nebo třetího. Jeli jsme s upovídanými Portugalkami, co bydlely v hotelu naproti nám.

Po příjezdu do hotelu nás čekalo překvapení. Na dotaz "máme tady kufry?" se nám dostalo překvapené záporné odpovědi. Recepční o ničem nevěděl, kufry nikde, James nikde. A tak jsme si sedli do jídelny před velkou televizi a čekali. A čekali. A koukali. Na Hitmana. Jedna ze slečen přišla, hodila oko na obrazovku a s úsměvem nadhodila něco ve stylu "ha ha, Hitman, ne?" a byla hrozně překvapená, když se jí dostalo zcela vážného souhlasného pokývání hlavou =D

Byla jsem fakt utahaná, takže jsem si ustala na stole (zase) a po chvilkách klimbala. Alfred se bavil s Genesis a jejím přítelem, chvílemi se konverzovalo tak nějak hromadně po všech stolech, postupně několik lidí odpadlo spát.

Kufrů jsme se dočkali v půl druhé v noci.

Podotýkám, že na hotel jsme přijeli kolem jedenácté, možná trochu po. Nikdo se mi nemůže divit, že mám celý Eurocosplay spojený s Mr. UpsetGuy a čekáním.

Po znovunabytí toho zatraceného kufru jsme se v těžkém zombie stavu doploužili do pokoje, proběhli sprchou a padli. S tím, že ráno po deváté máme být připravení i s kufry na odvoz na Expo.

... a snad nikdo nevěříte, že jsme opravdu odjížděli v těch devět? XD

~ Myra