Animefest 2012

Letošní Animefest se pro nás nesl v duchu lenošení. Původně plánovaný BlazBlue projekt jsme kvůli osobním přednostním věcem přesunuli na další rok (tedy AF 2013) a tak nás netlačilo vůbec nic. Nemuseli jsme cvičit divadlo, došívat cosplaye ani se stresovat a vymýšlet, jak převezeme křehké (či velké) rekvizity.

PÁTEK :

A tak jsme se v pátek v jednu hodinu po poledni postupně sešli na ÚAN Florenc (Alfred se sešel na poslední chvíli když už jsme začínali žertovat, že bude muset běžet za autobusem), uložili těch pár kufrů do zavazadlového prostoru a nalodili se ve složení Arenoth, Terezka, Clover, Adam, Shana, Vráťa, Alfred a Myra. Naše hlaholení se neslo celým autobusem až do chvíle, než jsme postupně všichni nasadili sluchátka a odpadli při sledování navolených pořadů. Vezli jsme se totiž velmi pohodlně v nových autobudech Student Agency, kde má každé sedadlo vlastní monitor. Like a snob!

Kousek před Brnem jsme se zase odpojili do reality, začali znovu hlaholit a sledovat ostřížím zrakem areál BVV, kolem kterého jsme projížděli a kde měl letošní Animefest premiéru. No, neviděli jsme vůbec nic kromě vyčnívající rotundy a akatsuki pláště, pohybujícího se kousek od areálu přes silnici. To nás velmi rozveselilo a tak jsme dojeli v dobré náladě, kterou nám nezkazila ani obvyklá tlačenice u vytahování kufrů. 

Po ulovení vlastního majetku následoval husí pochod k tramvaji, čekání na tramvaj, kupování lístků (a pak že Praha má debilní jízdenky, ha ha... >>) a moje plašení po nastoupení do tramvaje s domněnkou, že jedeme špatně. Ale naštěstí mě jenom mystifikovala jiná trasa, takže jsme se po zhruba půlhodině dokodrcali na zastávku Tererova, kde nás jako každý rok vítaly koleje Josefa Taufera.

Paní z recepce se nám opět podařilo poplést s občankami a zaplacenou částkou, ale nakonec nám byly svěřeny klíče a my se tak mohli konečně v klidu ubytovat. No, v klidu...

Následoval výbuch, při kterém byl pokoj mě a Alfreda a pokoj Clover s Adamem obrácen vzhůru nohama. S Clover jsme si totiž na pátek připravily cosplay Ayi a Mayi Natsume, sester z anime Tenjho Tenge. To je spousta drobností, které je potřeba na sebe navlíknout a nalíčit/nalepit... Takže se k nám i k nim do pokoje chodily ptát různě se trousící skupinky s tím, kdy už to bude abychom mohli odjet. Plán, že bychom rádi stihli Zahájení, padl a my nakonec odcházeli něco po šesté hodině.

Trasa, kterou jsme si našli, byla s přestupem z tramvaje na trolejbus (... trolejbus! To v Praze nemáme!), takže nás ani moc nepřekvapil vývoj situace kdy jsme lítali z jedné strany chodníku na druhou a hledali tu správnou zastávku. Zastávku jsme našli, našli jsme i trafiku, která nám hlasem nevrlé trafikantky vydala další lístky a nakonec i správný (a totálně našlapaný) trolejbus, který nás dovezl až přímo před výstaviště.

Sotva jsme vystoupili, zrak nám padl na trousící se skupinky cosplayerů a divně oblečených a diskutujících lidí. Animefest! Lehce rozjařeně jsme přešli k registracím, kde bylo moje a Alfredovo nadšení lehce zmírněno oznámením, že je sice hezké že jsme přednášející, ale že o nás vlastně nikdo nic neví. Začali jsme se divit (Alfred) a prskat (já), načež jsme byli vykopnuti k informacím za doprovodu jednoho programu. Po chvilkách zmatků jsme nakonec dostali visačky "Přednášející", vzorově do nich načmrkali svoje jména (kdy moje krasopisné "Myra" bylo ohodnocena jako krásná "Můra") a vydali se vstříc obrovskému areálu výstaviště.

Moc jsme si ho napoprvé neprohlídli, protože jsme upalovali do rotundy na zbytek zahájení a promítání soutěžních AMV. Právě soutěž music videí byla jediná kategorie, kde od nás letos někdo soutěžil. Alfred prošel s "Kulturistou" předanimefestovým výběrem a nakonec se dostal až do finále. Chtěli jsme tedy vidět konkurenci a z naprosto příšerných míst takřka vedle plátna si poctivě vytáčeli hlavy na všechna soutěžní AMV letošního roku.

Nealkoholické saké indeed

Po skončení zahájení jsme se bavili u křtu Vějíře (ne)alkoholickým saké a následné dražbě pokřtěného výtisku, kdy se cena vyšplhala až na 750 Kč!

Jako věrní přátelé jsme šli Arenotha oblažovat na chodbu na následující autogramiádu, kde jako jeden z autorů komiksů ve Vějíři seděl a několik hodin pilně podepisoval. My si mezitím vyzkoušeli DDR, kde jsme s Alfredem totálně selhali a kdyby mělo DDR ruce, nafackuje nám za ten absolutně lame výkon.

Pro zlepšení nálady jsme šli zamávat trpícímu Arenothovi a potkali se s dvojčaty Arisu a Ayaku. Arisu měla naprosto awesome cosplay Makoto, se kterým ji druhý den čekala soutěž cosplayů, a Ayaku se změnila v rozkošnou maidku Mikuru z Haruhi.

Po skončení autogramiády (což bylo pěkně pozdě večer) jsme se shodli, že naše žaludky umírají a že je potřeba opustit výstaviště a doplahočit se někam k cetru na jídlo. V centru jsme strávili chvíli dohadováním kam a co vlastně chceme sníst (všechnoooo! * *) a nakonec to skončilo McDonaldem zabaleným sebou.

Mě v tramvaji stihli vytočit dva ignorantští a připití týpci, kteří se nás nestyděli přímo za námi komentovat. Ach, Brno, člověk by čekal že budeš za ty roky Animefestu zvyklé... Na kolejích jsme obsadili pokoj Arenotha a Terezky a udělali OMNOMNOM orgie. Hlad je mrcha, zvlášť po celém dni. Nikdo z nás nějak nenašel čas se najíst...

Chvílemi jsme si připadali jako na japonské střední škole...

... i když někteří z nás se radši uchýlili do forever alone koutku =D

SOBOTA :

Ráno bylo krušné. Poučeny (ženy) včerejším časovým failem jsme vstávaly dobře o hodinu a půl dřív, ale povedlo se všechno obléct, nalepit a nalíčit v časovém termínu a tak jsme odcházeli na tramvaj sice v zombie stavu, ale připravení na dlouhý den. Cestu nám opět zpříjemnili řidiči tramvají, kteří nás chtěli vyrazit za to, že jsme je požádali o zakoupení lístků. Ne, argument "máte automat na další zastávce, tak si vystupte!" fakt nebereme.

Ani nevím co jsme vlastně dělali - ale pravděpodobně šli ulovit kafe, něco dobrého a několik fotek. Hlavní bod dopoledního programu, cosplay soutěž jednotlivců, začínala až v jedenáct - jenže to znamenalo se už před půl jedenáctou jít rvát do davu, tlačícího se před vstupy do rotundy. Vydrželi jsme to jenom já s Alfredem a Shana s Vráťou, zbytek odpadl s tím, že zkusí streamování do jednoho ze sálů. Chvílemi jsem o tom uvažovala taky, ale nakonec jsem vytrvala a úspěšně jsme se protlačili do sálu na jedna z posledních míst.

Soutěž byla opět s potížemi jak technického, tak člověčího rázu a začínala o půlhodinu později. Možná ještě později. Vyslechli jsme si každoroční úvod a uvítání od Aldyho a Fussiny, pár minut vtipkování, půlku Alfredova AMV a pak shlédli lolita přehlídku, která mi přišla poměrně dost improvizovaná. Znám tu nervozitu, kdy se prostě musíte promenádovat a mluvit před hromadou lidí s přehnaně vysokým očekáváním, ale proboha, holky! Aspoň se narovnejte! Není nic horšího, než krásná načančaná lolitka zkroucená jak paragraf. Veškerá elegance bere roha...

Stejně nás doslova rozsekala prezentace nepostupujících cosplayů. Cosplayeři měli odprezentovat svůj kostým tím, že se projdou po kulatém pódiu a zajdu zpátky za promítací plátno. Ten kostým, se kterým chtěli soutěžit. A oni šli, místo hrdé prezentace svojí práce zatáhli hlavu mezi ramena, rozpačitě se uculili a fofrem zaběhli za plátno. Fussina s nimi měla nejdřív trpělivost, ale pak jí došla (a já se jí ale vůbec nedivím) a cosplayery nevybíravě vracela zpátky na pódium, aby se aspoň prošli dokola, když už nic jiného.

Lidi, vážně. S tímhle přístupem chcete soutěžit? Jste herci co prodávají svůj vzhled, svůj kostým na kterém jste tvrdě makali a vymýšleli všechny detaily! Nebojte se ho prodat. Hrajte, užívejte si svoji roli. Vypněte hruď, srovnejte ramena, usmívejte se a ukažte nám, že za to stojíte i když vás porota nepustila dál! Protože to, že vás nepustila dál nutně neznamená, že máte špatný kostým. Vybrat z tolika soutěžících je těžké i pro porotu a bazíruje se pak na detailech, na které byste ani nepomysleli anebo o kterých jste si řekli, že na jevišti vidět nebudou. Ta přímá prezentace pro porotu se nám stává více než zrádnou... Ale vy na to máte. Jenom se nebát!

Samotná soutěž pak už odsýpala rychle a kostýmově se bylo na co koukat. Všechny kostýmy byly krásné a co jsme z dálky (a pak i zblízka) mohli vidět, tak i velmi propracované. S prezentacemi to už bylo horší, roleplay nám, Čechům, pořád moc nejde... Ale je to rok od roku lepší.

Po skončení jsme se nechali oslepit sluníčkem před rotundou, poděkovali meteorologům, že se s předpovědí opět spletli (původně mělo být pod mrakem a poprchávat) a srazili se se zbytkem týmu. Ti byli rozladění z nepodařeného streamu, který nejdřív vypadával, pak nebyl slyšet a nakonec vypadl úplně. Tak jsme jim aspoň v rychlosti povyprávěli co jsme viděli a o co přišli a jali se obdivovat brněnské holky, kterým to strašně slušelo a jejich cosplay je očividině bavil a užívaly si ho.

Chvíli jsme povídali, chvíli okukovali výstaviště a stánky v rotundě a pak hromadně zhodotili, že máme hlad jako vlci a na výstavišti se nic pořádného sehnat nedá. A protože jsem ženská - manipulátorka, zavelela jsem k ústupu do Maido kavárny, kde jsem si potřebovala vyzvednou dvě lolita sukně od Yuzu. Tram číslo jedna, která jako jediná u výstaviště jezdí, nás pohodlně zavezla až k ulici pod maidem. Úspěšně jsem se tam jako pokaždé zamotala, ale zbytek za mnou velmi oddaně vlál a ani mi to neotřískal o hlavu.

Maido bylo nalezeno a strategicky jsme zabrali stůl přímo pod fotkou našich minulých Valkyria Chronicles cosplayů. Ego ego! =D V maidu jsme strávili příjemné dvě hodiny, dali si koktejly a nacpali si břicha rámenem a sushi. Na sedačkách se pohodlně lenošilo a Arenoth s Terkou si vyzkoušeli i hudební hry, které jsou v maidu nonstop zapojené.

Kvůli maidu a obědu jsme nakonec vynechali cosplay divadlo, na které jsme se chtěli dostat. Ale po zhodnocení zážitků z tlačenice před soutěží kostýmů a vypadávajícímu streamu jsme nakonec zůstali v klidu sedět s tím, že pak podíváme na záznam. Alfreda po chvíli nicnedělání začala pošťuchovat nervozita kvůli blížící se přednášce o cosplayi, která byla v naší režii. Takže jsme posbírali svoje najedené maličkosti, všechny saky paky a vyrazili zpět. Pozn.: Jízda Brnem načerno je stejný adrenalin jako v Praze.

Na výstavišti jsem se rozloučila s nově nabytými sukněmi a poprvé využila možnost šatny. Paní šatnářka ode mě s lehce uštvaným výrazem převzala balíček a na oplátku mi dala číslo, které jsem rovnou schovala. Známe se, že... Při vší nervozitě a pročítání textu přednášky nám zbyl čas se projít do rotundy, podívat se do herního koutku a konečně na chvíli ulovit Toyotomiho.

Pak nás už opravdu začal tlačit čas. Chvíli jsme přešlapovali před přednáškovou místností a sledovali, jak se kolem nás houfují lidi. Původní strach z toho, že nikdo nepřijde se začal měnit v trému, že bude plno. Ale nakonec na trému ani nezbyl čas - přednášející slečny před námi totiž svoji přednášku značně přetáhly, museli jsme je nepěkně požádat aby to utnuly a ještě na poslední chvíli shánět Rybičku v 'hnízdě' mezi místnostmi, abychom vůbec měli prezentaci. Ve výsledku se všechno stihlo, my vyfasovali mikrofony a lehce prkenně nakráčeli před plnou místnost.

Troufám si tvrdit, že se přednáška vyvedla, moc přeřeků jsme neměli, já moc svých obvyklých záseků taky ne - na první přednášení před takovýmhle počtem lidí. Doufám, že se posluchačům líbila a dozvěděli se něco nového - nebo minimálně zajímavého.

Po přednášce jsme zapnuli tryskový pohon a pelášili do rotundy na vyhlášení výsledků soutěží. Konečně jsme taky potkali Shanu, která animefestila s Vráťou a potkávali jsme se většinou jenom na promítání a vyhlášení. A která byla na naší přednášce a v nervozitě jsem ji úplně přehlídla =D

Na vyhlášení byla rotunda poloprázdná, sedadla byla zabraná z větší části soutěžícími, jejich přáteli a dohlížejícími orgy. Vyhlášení odsýpalo, žádné technické potíže se tentokrát nekonaly a my byli svědkem vyhlášení DDR soutěží, webových soutěží a AMV soutěže, kdy Alfred seděl napjatý na sedačce a čekal. A čekal. A pak šel na pódium jednou... podruhé... a potřetí. Vyhrál první místo a malého Totora za kategorii komedie/parodie, získal největší počet hlasů od diváků během hlasování na webu a nakonec velkého Totora za absolutního vítěze s největším počtem nasbíraných hlasů celkově. Pokaždé schytal pořádný hug od Shookie Mostra a po skončení měl problémy všechny ceny odnést. Díky bohu za úchylný Angry Bird baťoh, který byl jednou z cen a který má téměř nekonečnou kapacitu.

Vyhlášení cosplay soutěže bylo každoročně napínavé i přesto, že od nás tentokrát nikdo nesoutěžil - pokrytecky jsme drželi palce soutěžícím kamarádkám. Vítězkou ceny poroty, tedy tou osobou, která pojede reprezentovat ČR na Eurocosplay do Anglie, se stala slečna s cosplayem z Trinity Blood. U nás opravdu nejzdobenější cosplay, zdálky i zblízka vypadal epicky a slečna vyhrála zaslouženě.

V hlasování diváků byla první Arisu s úžasným cosplayem Makoto z BlazBlue. Jsem si téměř jistá, že Makoto ožila a jela si zasoutěžit na AF =D Druhé místo obsadil chlapec s kostýmem Shinigamiho-sama ze Soul Eatera a třetí místo opět slečna z Trrinity Blood. Gratulujeme, všechna místa byla zasloužená - ať už za kostým nebo roleplay.... Nebo oboje :3

Když jsme vylezli z rotundy, sesypali jsme se na Arisu a hromadně ji poblahopřáli a málem zničili dort, o kterém jsme nevěděli že je to dort =D

Poprvé za celý víkend taky meteorologům vyšla slíbená předpověď - déšť. Přihnala se bouřka, která začínala nevinně několika studenými kapičkami a končila mega slejvákem, který vylidnil výstaviště během pěti minut a zahnal lidi do budov. Chvíli jsme se proto motali kolem rotundy, povídali si s ulovenou Arashi, hlídali věci Arisu s Ayaku které se šly na cestu domů převléknout. Holky se po chvíli rozloučily a my vyrazili do sálu B na besedu se zahraničními cosplayery.

Mluvila Nadia z Itálie, která nám prezentací ukázala jejich cony a něco málo o nich povídala. Některé informace nám vyrazily dech - šest tisíc návštěvníku a tisíc soutěžících cospalyerů?! A celotýdenní con, který se koná venku a v podstatě obsadí celé město. Pobavila nás skutečnost, že při těchto počtech probíhají soutěže stylem "kdo dřív přijde, ten dřív mele" a bude dříve ohodnocen a může postoupit. Mají totiž daný deadline, do kdy se hodnotí a pak konec, šmytec a nazdar, zkuste to příští rok a přijďte dřív!

A to, že kostýmy si dělá celé sakumprásk sama kromě bot, které kupuje a upravuje... a trvá jí to týden... nám odeslalo čelist na zem. Ne, kdepak, vůbec si nepřipadáme lame...

Po Nadie se mikrofonu chopil Shookie, modrá chlupatá příšerka z Norska, a dalších 45 minut ho nedal z ruky. Chlapec je neskutečně upovídaný, o svém kostýmu Cookie Monstra by podle všeho dokázal povídat hodiny a hodiny. Dozvěděli jsme se, že tohle je jeho už čtvrtá verze kostýmu, kdy v předešlých verzích řešil horko, vhodné prádlo pod chlupatý oblek, zabudování větráčků a výhled. Pobavil historkami, jak získal svoje jméno a jak se Cookie OMNOM Monster stal součístí jeho života a vzniklo Shookie OMNOMNOM Monstrum. Jezdí mezinárodně na všechny možné festivaly a pracuje pro charitu. A voní po sušenkách. OMNOM. Přiznám se, že s tím množstvím historek co stihl vychrlit (bez nějaké hlubší návaznosti na sebe) si nějak nic víc nepamatuju, stejně jako zbytek skupiny =D

Susan z Maďarska je primárně organizátorka jejich conu a až druhotně cosplayerka. Cony u nich mají historii podobnou jako u nás, jenom o pár let delší a o pár kontaktů lepší. Píší si totiž s hollywoodskými filmovými maskéry a lidi od triků a získávají od nich tipy a triky na masky, materiály a líčení. Byli velmi ochotní se podělit - takže kdybyste měl někdo zájem, nakontaktuje je!

Po skončení besedy jsme se vypotáceli, ztuhlí sezením, na chodbu a rovnou se zařadili poblíž davu čekajícího na přednášku o fenoménu hentai. Čekali jsme dlouho, takže jsme se stihli podívat do dolní herny a dokonce být natolik na správném místě, že se s námi zastavil na pár slov i hintzu, který musel mít za celý den naběhaný minimálně maraton. Tlačenice do sálu byla opět hrozná a opět jsme zasedli poslední místa.

Přednáška byla na můj vkus dlouhá. A opravdu pro začátečníky. Přednášející nám naservíroval velmi seriózní formou základní pojmy a posluchači poslouchali bez hloupých poznámek (a to, že jsem usínala, byl jenom můj unavený problém XD). Odcházeli jsme s pocitem poměrně dobré přednášky. Únava už byla po další hodině sezení vidět na všech (Clover umírala už před přednáškou) a tak jsme si odchytili Adama, který šel na promítání Fate/stay night: Unlimited Blade Works. Vrátil se značně rozmrzelý, film se mu nelíbil.

Takže jsme jenom ze šatny vyzvedli moje sukně a Alfredovy ceny a vyrazili spolu s mnoha dalšími lidmi na trolejbusovou zastávku. Tramvaj už totiž o půlnoci žádná nejela a tak jsme se po půlhodině čekání velmi agresivně narvali do jednoho jediného trolejbusu. Ani si nejsem jistá, kolik lidí se do něj nevešlo... Stav byl totiž takový, že kdyby někdo omdlel, tak ani nespadne a zůstane stát, protože prostě nebylo kam spadnout. Řidič navíc jel jak ďas a tak když po deseti minutách zastavil na hlavním nádraží, bylo to tak akorát aby se půlka cestujících sardinek nepozvracela.

Užili jsme si chvilku zmatkování a pobíhání podél řady trolejbusů než jsme našli ten správný a naběhli dovnitř akorát včas. Jízda byla opět strašná, vláli jsme v kloubu na tyčkách jako praporky a když jsme vystoupili, připadali jsme si jako námořníci co po roce plavby stoupnou na pevnou zem. Ladně jsme se dopotáceli na koleje a rovnou padli, protože ráno nás čekalo nechutně brzké vstávání kvůli našemu cosplay workshopu.

NEDĚLE :

Ráno jsme klíče od pokojů vraceli se vzhledem zombíků a chrčením mozzkyyyy. Už jsme se s Clover ani neoblékaly do cosplaye, takže kromě příručních tašek/kabelek jsme kufry nacpali do šatny v rotundě (u vstupu nám je odmítli vzít, že mají plno). Když už jsme tam byli, zkusili jsme ulovit výborné kafe, které celou sobotu dělali u maido kavárny - ale ouha! Kafe nebylo! Zničeně jsme se prošli patrem (nebyli jsme jediní, kdo byl po ránu v zombie stavu) a pak zamířili zpátky do vstupní budovy kde nám měla začít přednáška.

Opět jsme se báli že kvůli brzké a navíc nedělní hodině nikdo nepřijde - a opět jsme se spletli. Měli jsme plno a troufám si říct, že hodinu a půl trvající workshop lidem i něco dal... a moc jsme jich nenaštvali. Protože ačkoliv jsme všechno brali všeobecně, jsem si jistá, že se v tom pár lidí muselo nechtěně poznat. Prý byly nějaké poznámky, které ale přešly v diskuzi "jak na to" - takže snad účel byl splněn.

Jediné mínus bylo ve chvíli, kdy mi přestal fungovat mikrofon (doteď jsem se nedozvěděla jestli jsem tam něco pomačkala nebo došly baterky). Po chvíli odložil mikrofon i Alfred a zbytek jsme hulákali nahlas. Musím pochválit posluchače, kteří nehlučeli, poslouchali a my si díky tomu nezničili hlasivky. Děkujeme všem, kteří na přednášky přišli - snad se vám líbily a naše povídání i k něčemu využijete. Moc nás potěšil i zájem po přednášce :3

Po vyklizení prostor jsme upalovali na přednášku Cosfight, kam nás navelel hintzu. Opět jsme si hrooozně moc užili tlačenici před vstupem, ale naše rozladěnost zmizela ve chvíli, kdy jsme byli přesunuti do direct první řady. Děkujeme! =D Přednáška s názornými ukázkami byla nesmírně poučná. Pro nás, cosplayey, takřka životně nutná. Konečně totiž někdo nahlas řekl to, co bez výjimky platí - cosplay je jedno velké divadlo a čím víc přehráváte, tím líp. A ještě jednu důležitou věc jsme se všichni dozvěděli - bezpečnost je vždycky na prvním místě.

Pan Robert Waschka z Domu rytířských ctností mi svým nadšením a zápalem hrozně připomínal Alfreda - mluvil o něčem, co ho baví, čemu dokonale rozumí a o čem ho hlavně baví mluvit. Celá hodina byla jedno velké divadlo. Doufám, že si z toho všichni divadlochtiví cosplayeři odnesli co nejvíc a příští rok to bezezbytku zužitkují!

Na přednášku hned navazoval Cosfight workshop, který byl venku z druhé strany rotundy. Účast byla více než hojná, takže jsme akci přenechaly našim mužům a s Terkou se vydaly ulovit kafe. To ve výsledku ulovila jenom Terezka, já dala přednost párku v rohlíku a sladkému pití s tím, že mě taková nezdravá nálož snad probere víc. Chvíli jsme i poseděly, kavárna/bufet byl poprvé za celý víkend poloprázdná. Pozdravily jsme se s Arashi, která měla úžasný cosplay ženské verze kapitána Ameriky. Těšíme se, až bude mít i štít, protože originalitě se meze nekladou!

Protože kafe bylo všechno, jenom ne dobré, došouraly jsme se zpátky ke Cosfightu. Stále se cvičilo a ukazovalo. Dokonce se přišel podívat i Shookie Monster! Snažil se uškrtit orga, ale hintzu si nenechal nic líbil a málem to byla sušenková obludka, kdo skončil OMNOMNOM. Jako velké finále dostali účastníci tréninkové meče a srazili se v epickém boji řada proti řadě. Protože pamatujte - pořád je to jenom na co nejepičtější efekt =)

Kluci z workshopu odcházeli více než nadšení, i když si Adam s Arenothem odnesli několik napomenutí že do toho jdou až moc tvrdě. Ale vysvětlujte to někomu, kdo několik hodně mnoho let cvičí bojová umění a ne divadlo... Chvíli jsme přemýšleli, jestli půjdeme ještě na nějakou přednášku - ale nakonec naše kručící žaludky rozhodly za nás. Vyzvedli jsme si všechny saky paky, chvíli blbli a povídali a pak i s Arisu vyrazili směr centrum.

Oh, a po cestě jsme potkali skupinu Nazgûlů! Vypadali drsně a výhrůžně... než promluvili jemným dívčím hláskem =D Slečny, máte bod!

V centru jsme se rozloučili s Arisu, ještě jednou jí poblahopřáli k výhře v cosplayi soutěži a jako stádo supů zamířili do nejbližšího KFC. Následující hodina je hodna cenzury, protože vyhladovělé stádo supů se stravuje velmi nekultivovaně. Zatímco jsme hodovali, probrali jsme celý víkend, cosplay soutěž, podělili jsme se i o to, co kdo zaslechl o cosplay divadlu, Cosfigt, naši přednášku a plány na příští rok. A taky to, že je potřeba znova oživit blog. Po chvíli se k nám přidala i Shana s Vráťou, kteří šli pomocí intuice do nejbližšího fastfoodu s tím, že nás tam určitě najdou =D Našlo nás tam spousta dalších cosplayerů, takže jsme se při odchodu mohli rozloučit jak s Arashi, tak i s Xinji :3

Cesta Studen Agency zpátky do Prahy byla doslova pekelná. V zadní půlce autobusu jim přestala fungovat klimatizace - a hádejte, kde jsme seděli? Dojeli jsme uvaření jako langusty, upocení a mrzutí. Mně se navíc v tašce roztekla zapomenutá čokoláda... Ale i tak nám to nezkazilo dojem z celého Animefestu, který jsme si porvé užili jako obyčejní návštěvníci. Pochvalovali jsme to - ale na druhou stranu, ta touha soutěžit v úžasném kostýmu do nás šťouchala celý víkend. Ale příští rok... příští rok to bude epické! 

A nějaké shrnutí? Animefest se nám líbil a velmi jsme si ho užili. Na nových prostorách con bez pochyb vydělal - už jenom prostranství mezi budovami na výstavišti skrývá nekonečné možnosti na fotky, pohyb, workshopy a i třeba natáčení. Víc přednáškových místností je velká výhra. Vnitřní prostor okolo rotundy je jako stvořený pro DDR nebo hudební hry - nikoho to neruší ani v pozdních hodinách. Naopak Animefestová maido kavárna by určitě potřebovala buďto víc stolků, nebo jiný prostor. Kdykoliv jsme přišli, byla do posledního místa narvaná a i maidky s kávovarem těžce nestíhaly. Za kávu má ale AF veeelkééé plus - byla výborná a takřka zadarmo. Jenom to čekání na ni nebylo fajn...

Nejsem si úplně jistá, jak moc si fest polepšil s hlavním sálem - tedy rotundou. Vejde se do ní zhruba o 50 lidí méně než do Scaly a jakákoliv z hlavních událostí AF znamenala tvrdý boj o místa. Trychtýřovité tlačenice u vchodů mě těžce iritovaly a opravdu nechápu, co by orgům udělalo kdyby lidi seřvali do fronty a lidem, kdyby se do té fronty seřadili. Stejně se ta fronta cpala podle pořadí - jenom to nasralo víc lidí.

Do příštího roku by to určitě chtělo vyřešit i problémy s technikou.. na ty klasické výpadky před promítáním už jsme zbyklí, to prostě k AF patří a nikdo se za to nezlobí - ale nestreamující stream byl fail. Já vím, že nezklamala technika ale lidi, navíc ani ne našinci... ale chápeme se, že.

Plus ale byl doslova narvaný program. I když jsme vlastně nic neviděli, nic to nemění na tom že opravdu bylo z čeho vybírat od rána až do večera.

Konečně obrovské šatny! Yey!

Výtahy =D

A mínus - jakékoliv stravovací zařízení hrozně daleko. Možná by stálo za to zkusit to do příštího roku nějak pořešit... aspoň tousty, pizza se dá taky udělat v mikrovlnce, cokoliv, co zažene akutní hlad a nebude nás to nutit minimálně na hodinu opouštět výstaviště a jet ze sebe do centra udělat šaška. Nebo to dopadne tak, že si otaku budou v baťůžku nosit rychlovarnou konvici aby si zalili nudlovou polévku nebo lihový vařič pro těstoviny. You know what i mean.

Ah - a mít AF na uzavřeném místě a korzovat jenom mezi našinci dává festivalu jakýsi pocit světových conů... líbí se nám to. A těšíme se na další rok!

~ Myra

PS: Fotky pocházejí převážně z našeho archivu, ale některé byly ukořistěny na oficiálních stránkách Animefestu.