Animefest 2013

Naše skupina už Animefest navštěvuje pravidelně skoro pět let a jeho desáté výročí jsme si prostě nemohli nechat ujít. Samozřejmě také z důvodu, že valná většina z nás buď pomáhala organizovat soutěže, přednášela, nebo soutěžila v cosplay soutěži (popřípadě libovolné kombinace těchto tří činností. Takže jsme ve čtvrtek večer zabalili saky paky a v pátek ráno vyrazili.

PÁTEK :

Sraz s ostatními jsme dohodli na Hlaváku na devátou, protože nám v půl desáté měl jet vlak - my s Myrou jsme totiž měli povinnou účast na technické zkoušce cosplay soutěže ve dvě. Krom nás dvou s námi jel ještě Arenoth s Terezkou, Jam a můj muž. Alfred s Petrem byli v práci a měli dorazit až večer. Cesta vlakem tam byla v pohodě, podařilo se nám i bez rezervace uloupit prázdné kupé. Nicméně po zkušenostech při cestě zpátky jsme se rozhodli příště využít raději autobus Student Agency. Ale o tom později.

Po příjezdu do Brna jsme se šli ubytovat na Tauferovy koleje, kde přespáváme pravidelně už třetí rok. Můj muž usoudil, že na programu nevidí nic úžasného a rozhodl se raději dohánět spánkový deficit. My jsme vyrazili na con. Pravdou je, že být soutěžící v cosplayi (Myra), přednášející (já, Myra a Arenoth), nebo moderátor soutěže (Terka) má své velké výhody, protože můžete na con dřív a hlavně vstupem pro VIP. Tudíž žádné čekání v kilometrové frontě, což se mi velice zamlouvalo.

Na zkoušce bylo docela dost lidí, potkali a pozdravili jsme se tam s Arisu, Arashi, Nanou a dalšími lidmi. Já šla oznámit Fusce, že bohužel nemohu soutěžit, protože jsem nestihla cosplay (chytnout chřipku týden před conem se nevyplácí - přijdete o drahocenné hodiny práce). Tím prý počet soutěžících spadl na sedmnáct ze čtyřiceti dvou. Vyslechli jsme školení, jak se po pódiu pohybovat, co dělat a nedělat s mikrofony, občíhli zázemí. Pak už nebylo moc co dělat, do programu zbýval ještě nějaký čas, tak jsme s Myrou obhlížely, co už stánkaři stihli/nestihli vybalit, koupily si u Yuyu krásné přívěsky s lahvičkami, pošklebovaly se lidem ve frontě před registrací a pak zasedly před stanem Černá Hora (skvělá a chvály hodná inovace) u klobásy a malinovky.

Sedíme, dělíme se o jídlo a pití, když najednou Myře zvoní telefon s neznámým číslem. Hitzu, který nás nahání do sálu v Rotundě. Když jsme dorazily, ptal se nás, kde máme líčidla na přednášku (na koleji), jak dlouho bude trvat pro ně dojet (kolem hodiny) a shánět někoho, kdo nás tam odveze. Trochu pozapomněl říci, co že se po nás vlastně chce, což jsme se jen tak náhodou dozvěděli od procházejícího orga, když Hintzu zmizel telefonovat. Prý budeme líčit maskoty, aby vypadali jako na obrázku (gesto ukazující na promítací plátno). Skvělé, to nám nikdo neřekl, nemáme s sebou potřebné věci, páč jsem bavila jen to, co jsme potřebovali na přednášku. Začali jsme s Myrou vymýšlet improvizace, když kolem nás zase proletěl Hintzu, že slečny, které měli původně líčit maskoty už jsou zde a nalíčí je, ale my prý ať zůstaneme v dosahu, kdyby nás prý zase někdo potřeboval. V dosahu (čti v Rotundě) jsme vydrželi deset minut, pak nás to přestalo bavit a šli jsme se dál courat a čekat, až v šest začne Kjógen.

Malé divadlo kjógenu se mi moc líbilo, protože jsem jej viděla úplně poprvé, Bohužel hned ze začátku jsem byla nucena opustit sál se záchvatem suchého dusivého kašle (pozdrav od chřipky) a jí ulovit něco k pití, abych nerušila. Naštěstí sál nebyl narvaný, tak jsem se za pět minut zase vrátila a propašovala přes zákaz lahvičku melounového čaje. Jen ať mi ho někdo zkusí sebrat, je to záležitost života a smrti! Rebel Clover! Kašel sice ustoupil, nicméně o pozornost se přihlásil spánkový deficit, takže jsem první hru, Sovy, proklimbala. Druhá však byla velice vtipná a živá, tak že jsem ji shlédla jedním dechem kompletně probuzená. Hrozně se mi líbilo, že herci, ač hráli hry v češtině dodržovali japonskou intonaci, která jednak zněla strašně vtipně, jednak dokonale udržela iluzi japonského divadelního stylu. Příští rok mě na kjógenu uvidíte znovu!

Kjógen přetahoval, takže se technická pauza nekonala a my jsme mohli zůstat sedět na místech, jen zamávat na Terku s Arenothem a počkat na Slavnostní zahájení a křest Vějíře. Samotné zahájení proběhlo hezky svižně, Christof řekl pár slov, představili se zahraniční hosté a porota cosplay soutěže, na pódium vyjeli maskoti s dortem, tradá, hotovo. Křest vějíře byl zase peklo. Nevím, že se nepoučí, že je zbytečné představovat nám nutně každý příběh ve sborníku, jeho autora a podobně. Je to zdlouhavé a nudné. Body za vtipnost ovšem dostali za křest skutečně nealkoholickým saké. Pak už se konala jen dražba, kdy se pokřtěný výtisk vyšplhal na částku nad 1200,- Kč.

My stále zůstali sedět na zadku, měl se konat FestDance. Ta soutěž mě původně moc nezajímala, spíš jsem v merku měla Cosplay video nebo přednášku Kam mizí yaoistky, ale kombinací solidarity (soutěž moderuje Terka), základních znalostí fungování conu (na yaoistky bude hrozně narváno) a lenosti (tuhle sedačku už mám hezky vyhřátou) jsem se rozhodla zůstat. Jako každou soutěž, obzvláště novou, i tuto provázely technické problémy, nemožnost najít soutěžící (byli jinde než měli být - ne vlastní vinou) a další věci, takže chudák Terka lítala a zařizovala a soutěž měla zpoždění kolem 45-ti minut. Což se nakonec vyrovnalo, protože soutěžících bylo přihlášeno deset a dorazili jen čtyři. Mě se moc líbil tým jedna, dvě slečny co tančily taneček na písničku od Hatsune Miku. U týmu dvajsem choreografii moc nesledovala, páč jsem byla fascinována poskakujícím poprsím slečny cosplayující fem verzi Hidana. Jestli ty obvazy nebyly přilepené, tak kolem sebe musela šířit pole popírající fyzikální zákony, protože jinak nemám vysvětlení, proč při tom tancování nespadly. Třetím soutěžícím byla slečna, která mi byla velice povědomá, protože nejspíš v roce 2011 soutěžila s cosplayem z Princess Tutu. Baletila znovu. Čtvrtou soutěžící jsem skoro ani neviděla, páč se znovu přihlásil spánkový deficit. Po soutěži jsme tedy vyzvedli Freda s Petrem a jeli rovnou na koleje. Sice jsem chtěla vidět Vlčí děti, ale už jsem byla tak unavená, že jsem byla jen ráda, že můžu padnout do postele vedle muže a odebrat se do říše snů.

SOBOTA :

Výhodou když nesoutěžíte je, že nemusíte vstávat tak nechutně brzo na maraton líčení, nandavání čoček, lepení řas a oblékání. I tak jsem vstávala v 6:45 (nekřesťansky brzo), abych si zvládla aspoň vyčistit zuby a nakreslit obličej. Vyráželi jsme všichni s Myrou, která měla být už v osm nastoupená v sálu Morava, aby čekala až na ni přijde řada na předváděčku před porotou. Já jsem jí hodlala dělat společnost, okouknout jak to probíhá, abych věděla do dalších let (příští rok to klapne) a hlavně jsem okupovala Myřin notebook a dodělávala prezentaci na naši nedělní přednášku. K tomu jsem si hezky popovídala s Shanou, Arisu, Ayaku, Arashi a dalšími cosplayery. Druhá část skupiny, zatím lítala po programu, prostorech a občas se zašli podívat i za námi do sálu a dodat Myře odvahu. Takto jsme tam tvrdli do půl jedné, protože v jednu měla začít předváděčka před publikem. Já už věděla, kdo jsou podle poroty v TOP 5 - Myra, Arashi, Shana, Keppy a Arisu, nicméně i tak jsme chtěla vidět, co předvedou na pódiu. Takže jsem se zbytkem skupiny jala tlačit u vchodu do Rotundy. Adam s Petrem to po chvilce vzdali a šli si radši sednou na stream. My, kdož jsme vytrvali jsme se nakonec do sálu dostali a dokonce seděli u sebe. Sice za cenu pošramocených orgánů a pošlapaných nohou, ale dostali.

Myra jako Sheryl Nome.

Shana jako Rachel Alucard.

Arashi jako Wang Yuanji. 

Některá vystoupení byla skvělá, některá průměrná, některá hrozná. Občas mě zaráží, s jakou úrovní cosplaye lezou lidi do soutěže. Chce jít na con v cosplayi? Nechce se vám s tím dělat a stojí to za prd? Je pro vás důležité si to hlavně užít? To je mi ukradený, choďte si v čem chcete, ale nelezte s tím do soutěže, tam by cosplaye měli mít nějakou úroveň, když už s tím možná budete reprezentovat Českou Republiku.

Po soutěži se začalo hromadně vyhánět ze sálu na technickou pauzu, tak jsme se všichni postupně srazili a po shlédnutí už kilometrové fronty rovnou vyrazili na stream Cosplay divadla. Adam sice tvrdil, že stream je zasekaný a nedá se na něj koukat (proto z něj taky utekl), ale Petr se dušoval, že pak to spravili. Sekání jsme vydrželi celé dvě představení, pak jsme to vzdali a šli do maida na skvělé kafe s lístečkem a srdíčkem (o nic úžasného jsme v divadle nakonec ani ochuzeni nebyli, říkal Arenoth). V různých reportech jsem četla na maid caffé docela rozdílné názory, občas i nespokojené. Za nás můžu říci, že jsme spokojeni byli. Kafe měli dobré, džusy také a tolik diskutovaný veliký muffin nikdo z nás neměl. Maidky byly příjemné a dobře obsluhovaly a na každém stole krásně voněla kytice šeříku. Jediným problémem, který se opakuje každý rok je málo místa, ale s tím bohužel organizátoři moc neudělají.

Po cosplay divadle mělo přijít na řadu představení Trigun : Kněz, vlasáč a ... To neřeš! od Toyotomiho a spol. Velice mě pobavilo. Byla škoda, že polovina herců nebyla slyšet, protože neměla mikroporty a konec byl takový uspěchaný a nevýrazný, ale vtipy, narážky na současnou popkulturu, a Toyotomiho anime-like styl hraní zaručil, že jsem se celou tu půlhodinu tlemila jako pitomá.

Chtěla jsem se jít podívat na Vlčí děti, nebo Výrobu latexových aplikací, ale u cosplayerské šatny jsme se s Alfredem zakecali s Keppym, Serraphinou a spol., takže z toho nakonec sešlo. Na besedu Světový cosplay jsme se taky vykašlali a místo toho se jeli najíst do KFC. Jen ženy, protože pánové se zasekli u turnaje Naruta na Playstation/dosaďte správnou konzoli, že prý za námi dorazí později. Dorazili, až na mého muže, který zůstal na promítání Berserka. Nacpali jsme se a nakonec rovnou jeli na koleje, kde část upadla a my s Myrou jsme dál dodělávaly prezentaci na přednášku. Já ještě počkala na návrat mého muže (musel jet taxíkem, protože dostat se po půlnoci přes město je peklo) a umřela taky.

Off topic poznámka k sobotě : Občas, když jsem se prodírala Rotundou, nebo přecházela mezi budovami, musela jsem se až divit, kolik jsem viděla úžasných cosplayů. Občas si až člověk říká, jaká je škoda, že s těmi cosplayi lidé nechodí (nebo nemůžou v případě ne-japonských cosplay) do cosplay soutěže. Mými osobními favority se stala skupinka, co dělala Code Geass (konkrétně Euphemia) a chibi Kyuubi (ano, takhle jednou dopadne jakékoliv dítě, které se v naší skupině narodí).

NEDĚLE :

Ráno budíček opět v 6:45. Normálně bych se na tak brzké vstávání vykašlala, ale my měli od půl deváté přednášku a na té jsem jaksi musela být. Dost nás překvapilo, kolik lidí kempovalo před zavřeným sálem a i pak na přednášce bylo dost lidí. Bohužel podpora techniků trochu selhala, páč službu tam psanou neměl nikdo, takže udělej si sám - počítač si zapni sám, člověka, který ti bude posouvat prezentaci si najdi sám. Navíc jsme měli mít kameru, která by při praktické ukázce snímala co dělám a promítala to na plátno a takhle bez ní z toho nikdo nic neměl. Nepočítaje fakt, že naši přednášku nikdo netočil, takže ji v záznamech neuvidíte (což je škoda, protože si myslím, že by jí dost lidí uvítalo). Ale jinak si myslím, že jsme to zvládli poměrně v pohodě a snad jsme nikoho neunudili. Naši muži nám na otázku "jaké jsme byly" odpověděl, že konečně chápou, jak se cítíme, když se oni baví o hrách a zbraních.

Po nás měla být chvilku pauza a pak měli přednášet Alfred s Arenothem Kámen, nůžky, papír aneb z čeho vyrobit cosplay. Chtěla jsem na tu přednášku kouknout, ale naši pozornost si vyžádal Hintzu, aby jsme z něj udělali Discorda, takže jsme barvily barvičkami, stínovaly a stylovaly paruku. Do sálu jsme se vrátily tak v polovině přednášky. Kluci měli úplně narváno a tím úplně myslím úplně. Také není divu, show udělali suprovou a všechny informace budou cosplayerům velice užitečné.

Posledním bodem programu, kam jsme chtěli jít už bylo jen Vyhlášení výsledků soutěží a Zakončení. Nás zajímala hlavně cosplay soutěž a jak se umístila Myra. Samozřejmě dopadla úžasně - byla třetí v hlasování diváků a druhá v hodnocení poroty. Z naší cosplay skupiny se umístila ještě Shana, která byla na třetím místě u poroty a prvním u diváků. První místo a kvalifikaci na Eurocosplay získala Arashi, které tímto ještě jednou gratuluji, protože už si to opravdu zasloužila.

Con skončil a nás čekala cesta domů. The Horror. Vlak byl narvaný, museli jsme sedět v chodbičce a navíc některým lidem nestačí říct, že dál už je jen úplně narvaný jídelní vůz, stejně přes vás musí skákat tam a zase zpátky, aby se o tom přesvědčili na vlastní oči. Raději jsem ani nepočítala, kolikrát jsem se musela zvednout, aby někdo prošel, protože bych se asi nedopočítala. Navíc někteří lidé procházení naší uličkou vzali jako zpestření cesty a prošli kolem nás třeba sedmnáctkrát. Zlatý Student Agency!

Závěrem můžu za naši skupinu říci, že nás příští rok na Animefestu znovu uvidíte - a snad i valnou většinu z nás v cosplayích. Pokud máte nápad na přednášku o cosplayi, kterou byste rádi na AF viděli, napište nám do zpráv na naší FB stráncehttps://www.facebook.com/aaaandgirls a my nad tím rádi zauvažujeme.

~ Clover