Selvaria byla můj první velký a opravdový cosplay. V roce 2009 jsem se statečně vecpala do skupiny k Alfredovi a Myře (a spol.) a společně s nimi začala připravovat na Animefest 2010 projekt Valkyria Chronicles. A jelikož to byl můj první cosplay, byla na něm samozřejmě spousta chyb, za které se dodnes velice stydím. A proto také hned po Animefestu začala vznikat Selvaria, verze 2.0, kterou znáte mnohem lépe.
Selvaria Bles 1.0
Zatímco zbytek skupiny pracoval na uniformách Squad 7 v Praze pohromadě (aby se zachoval jednotný styl uniforem), jakožto jediná záporačka s odlišnou uniformou jsem si hrabala na svém písečku v Plzni, kde jsem tehdy bydlela. Rozhodla jsem se udělat verzi ze hry, protože se mi líbila více než Selvaria v anime a především jsem chtěla jít do cosplay soutěže a herní verze pro ní byla zajímavější. Fotky z výroby, které jsem fotila, abych dokázala, že jsem valnou většinu kostýmu dělala sama, bohužel nepřežily jedno formátování počítače.
Anime vs. herní verze
Stroj jsem sice měla, ale tehdy byl nějaký porouchaný a nechtěl šít správně (jen jsem si neuměla správně vsadit spodní nit), takže jsem šila jen když jsem jela na víkend k rodičům a týden před conem na stroji vypůjčeném od kamarádky. Se sukní jsem si nevěděla rady, takže ji šily holky v Praze, Selvariin top jsem přešívala z košile. Bylo to relativně jednoduché - jen jsem v potřebné délce ustřihla rukávy a k nim našila vyrobené a malované manžety, vyměnila knoflíky za kovové nabarvené na zlato, u ramen vystřihla potřebné otvory a vše orámovala sedmi a půl metry zlatého saténového šikmého proužku. Holá záda jsem se pro nedostatek zkušeností rozhodla neřešit. Ušitá sukně dostala nátěr dvou zlatých pruhů a byla hotová. Popruhy s divnou ozdobou jsem vyřešila jedním páskem vedeným pod prsy a ozdobné cosi jeho zmenšenou formou vyrobenou ze dřeva.
Pásek je vyrobený ze staré dohody, na kterou jsem nalepila jednotlivé články vystříhané z odřezků kůže. Odznáček je vyřezán z plechu, otupený dle metody, kterou mě naučil (tehdy ještě ne můj muž) Adam a opět nabarven akrylovými barvami. Punčochy v podobném vzoru, jako má Selvaria jsem sehnala v Plzni v obchodě s punčochovým zbožím a hned vedle v secondhandu jsem levně ulovila kozačky na podpatku. Kolenní chrániče jsem měla vyrobené nádherné, až mě mrzí, že se jejich fotka nedochovala. Byly vyřezané z kusu tuhé kůže a opravdu jsem si vyhrála s jejich nabarvením. K botám se přidělávaly třemi sponkami do vlasů, které byly přilepené tavnou pistolí a následně se nimi zacvakávaly chrániče k okraji bot. Na celý cosplay padly dvě lahvičky zlaté akrylové barvy a jedna zlatá barva na textil.
Výsledek.
Takhle vyjmenované to z ní docela hezky. Realita ovšem udeřila a během sobotního rána na AF se objevilo spousta chyb. Některé jsem viděla už tehdy, některé vidím až teď.
1. Ten rok pro nás byl docela fail, protože jsme těžce nestíhali. Alfred s Myrou a kostýmy dorazili v sobotu ráno, protože se přes noc došívaly detaily. S nimi dorazila i má paruka, kterou jsem si přes ně objednávala. Problém u paruk s ofinou je ten, že jsou ofiny dlouhé, aby je každý mohl ostříhat jak potřebuje. Ve stresu a spěchu, který na ubytovně tehdy panoval jen moje práce na ofině příšerná. Naštěstí jsem byla inteligentní a paruku si při stříhání stáhla víc dozadu, aby ofina byla ve výsledku delší a kadeřnice mohla mou škodu napravit.
2. Podprsenka. Alfred tvrdí, že každý chlap pozná když ženě nepadne podprsenka a upozorní jí na to. Škoda, že u mě to tehdy neudělal, protože já si tehdy padnoucí podprsenku vybrat neuměla a na tom kostýmu je to poznat. Hodně poznat.
3. Jediný popruh se ukázal chybou, nechtěl držet na místě. Ozdobné cosi z něj odpadlo něž jsem vylezla na jeviště.
4. To samé se stalo s odznáčkem, u kterého upadl tavnou pistolí přidělaný spínací špendlík (ale aspoň jsem ho neztratila).
5. To samé na třetí u kolenních chráničů - odpadly sponkové úchytky. Od té doby v genialitu tavné pistole nevěřím.
Nehledě na fakt, že mi bylo zle. Soutěž jednotlivců jsme tehdy (za mě naštěstí) nestihli, ale bylo třeba odehrát soutěžní scénku v Cosplay divadle. Odehráli jsme, chvilku něco fotili venku a já se pak nechala odvézt na ubytovnu, kde jsem chtěla vyspat kocovinu. Takže jsem se v té hrůze naštěstí nepromenádovala dlouho.
Selvaria Bles 2.0
Verze 2.0 začala vznikat co jsem se v létě 2010 odstěhovala do Prahy a měla konečně vlastní stroj. Podařilo se mi v Terranově ulovit top, který vypadal skoro jako košile bez rukávů a měl holá záda - na Selvarii ideální. Protože jsme na AF 2010 soutěž promeškali, rozhodli jsme se s Valkyrií soutěžit v jednotlivcích na AF 2011. Navíc jsme byli organizátory osloveni, ať uděláme půlhodinové divadlo v rámci programu. Upgrade Selvarie musel být proveden.
1. Koupila jsem si novou podprsenku. Stále to nebylo úplně ideální, ale rozhodně to bylo tak o 100% lepší než v první verzi.
2. K topu jsem vyrobila rukávy i jsem vyřešila jejich úchyt na zádech jako má Selvaria. Manžety byly použity stejné jako u verze 1.0, stejně tak i knoflíky. Na tuto verzi padlo osm a půl metru šikmého proužku.
3. Boty byly obohaceny o přímo našité kolenní chrániče z kůže, které dle mého návrhu a nakreslené předlohy vyrobil kamarád švec.
4. Nové popruhy, přesně dle předlohy jsem vyrobila z popruhů od bot RHS, které mi věnovala kamarádka Veni. Ozdobné cosi jsem vymodelovala z cernitu.
5. Rukavice, odznáček a punčocháče přežili také z verze 1.0.
6. Ofinu na paruce mi krásně opravila sestřenice - kadeřnice. Sama si doteď na stříhání paruk netroufám, to je jediná věc, kterou na těch cosplayích nedělám sama.
7. Sukně byla zúžena (za ten rok jsem dost zhubla) a namalované proužky nahradila stejným proužkem, kterým byl olemován top.
A fungovalo to. Cosplay vypadal pěkně, sem tam nějaká ta sichra nebyla tak poznat a cosplay soutěž jsem zvládla. Dokonce jsem se později dozvěděla, že jsem v hodnocení poroty byla čtvrtá nebo pátá (přesně se to neví, o tato dvě místa jsem se dělila s Myrou). Kvalita práce nebyla podle mého dnešní standartu, ale hodně jsem se zlepšila.
Žádné komentáře:
Okomentovat