19. prosince 2013

VCC projekt : část třetí

Takže jsme měli plán, lidi i vizi a nyní bylo načase ji realizovat.

Náš první plán byl, že si skutečně někoho najmeme. Sehnali jsme švadlenu a sdělili ji náš nápad. Vše šlo i podle plánů. Než nám předložila předběžný rozpočet - 4000,- Kč za kostým si skutečně ani jeden z nás nemohl dovolit. Po nějakém čase došlo ještě k několika problémům v komunikaci a naše spolupráce s ní skončila na mrtvém bodě. Nehodili jsme ale flintu do žita a rozhodli se, že se do toho pustíme sami a uvidíme. Hlavní dozor nad šitím dostala paní Jägerová, Alfredova maminka a pod jejím bystrým okem šil a pomáhal zbytek děvčat. Vděčíme jí na tomto projektu opravdu hodně, protože nebýt jejích znalostí a obětavosti, skončili bychom hned na začátku, nebo naopak těžce katastrofálně.

Jako první jsme museli sehnat základ každého kostýmu, látku. Překvapivě tak primitivní věc se nám téměř stala osudnou.
Látky jsem měl na starost já. V té době jsem měl nejvíc volného času a bydliště v Praze, a tedy jsem měl možnost oběhat pár obchodů s metráží. Jak jsme byl ale překvapen, když ani v osmém obchodě jsem nic jako modrou látku nenašel. Objevil jsem fantastické odstíny tyrkysové, baby blue, navy blue nebo světle modré ale šedo modrou prostě nikde neměli. Když už něco, co by se dalo použít měli, bylo to ve skutečně miniaturní délce jako je 3m, ošklivý vzor, nebo chtěli 400 kč za 1m.

Pro naše účely bylo potřeba alespoň 27 m. Některé obchody slíbily, že zavolají (a nezavolaly), jiné se ani neobtěžovaly s hledáním látky ve skladech (hurá pro české prodejce a jejich ochotu). Nakonec jsme musel zaúkolovat všechny členy, aby se ve svých městech poohlédli také.

Po dvou měsících usilovného hledání, běhání a telefonování jsme se s těžkým srdcem vypravili do obchodu kde jsme byli poprvé. Zde nám oznámili, že takovou látku mají a že je možnost ji v požadovaném množství objednat. V tu chvilku jsem viděl jen rudou mlhu před očima. Nejen, že se nám tedy konečně podařilo ukořistit potřebnou modrou látku ale dokonce jsem sehnali v tom samém obchodě i červenou - na doplňky - v přijatelné cenové relaci.

Nyní, vyzbrojení látkou a odhodláním, jsme zkontaktovali pana Ježka. Naše prosba byla jednoduchá - návrhy oblečení proměnit do střihů.


Nejenže nás přijal, ale dokonce se i pro naší věc nadchl. Už předem jsme strávili několik hodin zíráním na obrazovku hry a dohadování se o každém detailu. Od rukávů po způsob oblékání. Došli jsme k názoru že falešné zapínání (u důstojníků) po vzoru vojenských uniforem z 19. stol bude nejlepší.
Něco jako tohle:


Zapínání pomocí knoflíků, zipy nebo suchý zip by totiž vyrobilo divné ohyby na látce při pohybu.
Střih kalhot bude podobný jezdeckým kalhotám (například nacističtí důstojnící ve druhé světové válce). To znamená široké kolem stehen a utažené pod kolenem až ke kotníku.


Drobný rozpor byl kvůli "sedlům". Milice totiž má na zádech jakési kusy látky. Ty jim vepředu jdou až přes prsa. Přičemž na levé straně mají znak oddílu (Squad 7) a na pravé mají hodnost, ve hře je pak na zádech ještě znak, který určuje profesi (inženýr, průzkumník atd...).
Došli jsme tedy ke kompromisu, že sedla uděláme, ale znaky na zádech doděláme pokud bude čas.


S botami nebyl problém. Většina z nás hraje airsoft a tak jsme byli vybaveni vojenskou obuví.


V této fázi jsme tedy měli látky, střihy a boty. Bylo na čase rozdělit a panovat. Adam se ponořil do výroby plátů a Alfréd do výroby rekvizit.



~ Arenoth

Žádné komentáře:

Okomentovat