Akicon 6102

Rok se s rokem sešel, listí zežloutlo a začalo opadávat ze stromů, dny se začaly zkracovat, až se konečně přiblížily Akiconu. Co se týče českých conů, Akicon u mě svádí bitvu o první místo v události roku s Animefestem. I když mu trochu nahrává do karet, že přece jen KC Zahradu mám blíž než brněnské výstaviště...

Clover - černý základ

Mates – modrá

Smeraldina - fialová

Arenoth – červená

Fred – oranžová

Myra - zelená

Naše přípravy na Akicon (nebo primárně ty moje) se začaly odehrávat cca od září. Letos později, než loni, protože si naši pozornost nárokovala jiná radostná událost (tímto znovu gratulujeme Smeraldině a Arenothovi k manželství - sorry, drazí fanboyové, Harley se nám vdala). Začali jsme později, ale o to s větším nasazením. Dá se tak říci. Domluvili jsme nějaké nové úpravy, vymysleli skupinový cosplay a já se ponořila do organizace samotné soutěže, handlování cen a co se bude dít na pódiu vlastně úplně vypustila z hlavy s tím, že to je věc Arenotha a Alfreda a ať si to nějak vymyslí. Ve výsledku mohu říci, že tohoto svého rozhodnutí vůbec nelituji. Já měl obavy, vzhledem k nedostatku času na přípravu a Fredovi lásky k improvizaci:)

Bylo po nás chtěno tak málo, že jsem neviděl důvod k nějakému hlubšímu zkoušení. Tohle nebyla improvizace, tohle bylo jen přirozené vystupování na veřejnosti. Uznávám, rekvizity bych nemusel dodělávat den před konáním Akiconu. Než nastal den conu, pečlivě jsem si prostudoval program a označil si přednášky, které definitivně musím vidět. Snaha byla... :D Mně už týden před conem lámala nějaká chřipečka, která v kombinaci s několikatýdenním totálním nasazením v práci vyústila v to, že jsem do poslední chvíle nevěděla, jestli Akicon vůbec zdravotně zvládnu nebo ne. Takže jsem jenom sledovala přípravy ostatních a čekala, jestli mi bude přáno. Já do brzkých ranních sobotních hodin přišívala klukům knoflíky na rondony, aby byli na tu kuchařskou show připravení. Nevěřte ale nikdy velikostem v e-shopech. Podle míry jsme přesně na kluky objednali, dorazilo ale něco docela jiného. Např. Alfredovi kalhoty padly, do rondonu by se mu však ještě spolu s ním vešel slon. Skutečně zajímavé číslování...

PÁTEK:

Zadíváte-li se dostatečně pozorně, najdete Myru a Clover.
©MFirbacher

Chvilku to vypadalo, že hájit čest naší skupiny budu v pátek na Akiconu jen já, ale část se nakonec vzmužila a jela se mnou. Na moji obranu, musel jsem uvést byt do obyvatelného stavu aby mohla dorazit Moravská delegace. Já měl jednání v práci, takže jsem omluven :-D S Myrou jsme ve čtyři odpoledne vyrážely směr KC Zahrada (o dost později, než jsem původně zamýšlela, ale drobátko jsem zaspala - do dvanácti, ehm). Volno mi vyšlo, takže jsem i přes příšerně bolavý krk oblékla jenom civil a vyrazila s Clover. Měla jsem v merku nějaké přednášky, ale přišlo mi, že jedeme zbytečně brzo, což pozitivně naladěná Clover nechtěla ani slyšet :D Protáhly jsme se zadem vchodem pro organizátory (a vysmály se frontě, i když nebyla tak dlouhá, jak jsme zvyklé vídat), vytiskly podklady pro porotce a pro soutěž, ozkoušely funkčnost videí a pak už jsme neměly co dělat, tak jsme se přidružily u bufetu k Luchie a oslňovaly ji svou přítomností. Na Akiconu mě vždycky hrozně baví jenom sedět a koukat po atriu, což v kombinaci s bolavým krkem (a teplotě) působilo značně asociálně, za což se omlouvám. Normálně jsem hovornější... Co jsem ale chtěla říct je, že na Akiconu mě každý rok překvapí, kolik ne-náctiletých/dospělých/starších lidí se tam vyskytuje. Naprosto fascinující. Plus se mi každý rok hrozně líbí, jak orgové zahajují con formálně v kvádrech :) Po chvilce (o hodinu později) dorazil i Mathes a všechny nás poctil svými čerstvě pečenými domácími pizza muffiny a cookieskami, za což mu znovu děkujeme, nic nezbylo, bylo to výborné, děkujeme za optání, ne, s cizími se nedělíme. (Už jste někdy viděli krmení dravé zvěře? Ta se taky o jídlo nedělí :D)

©MFirbacher

Pak jsme s Myrou vyrazili na Greka a jeho Architekturu japonského školství. Říkáme to vždycky, pořád se opakujeme, ale Grek je prostě přednášející bůh, který by dokázal stát na pódiu a číst telefonní seznam a stejně by z toho udělal skvělý zážitek. Musím říci, že jsem se skvěle bavila. Hlavně se mi líbí, že Grek dokáže totálně nenucenou formou a skvělým projevem do hodinové totálně WTF přednášky natlačit i spoustu (pro laika) zajímavých informací. Dobře se poslouchá, umí udržet pozornost. A to i přes to, že Clover vedle mě hrozně tuberácky chrchlala (tak pardon) a já se snažila prosmrknout látkový kapesník :D Mě se přednáška líbila, viděl jsme jí na streamu sice něco přes půlku, ale to co jsem slyšel bylo zajímavé a fakt jsem se zaposlouchal.

I když jsme přemýšlely, že koukneme i na Novinky v anime, nakonec jsme se zakecaly a šli občíhnout prodejní stánky. Netuším, proč mě každý rok mrzí, že novinky nestihnu, když jako správný otaku drtím vždy ty nejnovější aktuální série anime... Přiznám se, že mě tentokrát nic moc nezaujalo, Yuffie tentokrát neměla žádné nové placky, u kterých bych měla "must have" pocit, takže jsem za celý Akicon utratila asi jen dvě stovky za trochu kávy a jeden (slovy jeden) toust. Já jsem podpořil českou uměleckou scénu zakoupením Mantazínu, který musím jenom chválit. Příspěvky jsou jeden hezčí než druhý a všechna čest Mantovu čtyřjazyčnému úvodníku. Já taktéž nechal 180 za placky z Overwatch a Kpopu. Snad poprvé jsem si koupila placky, které stejně z půlky půjdou jako dárky. A hrozně mě mrzí, že jsem ve druhém patře nestihla okouknout stánek s Totoro silonkami. 

© Crones

Nakonec jsme si počkaly a šli se kouknout na Animestop. Což byla stejná sranda, jako dva roky zpátky, kdy sem na něm byla naposledy. Vím, že už orgové zkoušeli ho přesunout do větších prostor a neuchytilo se to, ale je to škoda! Animestop je výborný bod akiconího programu! Naprosto souhlasím, každý rok mě baví poslouchat fabulace poradců =D Jenom škoda těch maličkých nacpaných prostor, s ucpaným nosem to bylo peklo – ale chápu že tohle je každoroční problém Zahrady. Nejde prostě přifouknout.

Chvilku jsme přemýšleli, že počkáme rovnou na Tanakhtovu přednášku, ale nakonec se zrušila, tak jsme to zabalili a vyrazili vstříc domovu dodělávat poslední detaily na cosplayích a (v mém případě) přednášce. Našla jsem perfektní autobus, deset minut jsme na něj počkaly... a minutu před odjezdem si Clover vzpomněla, že v Zahradě zapomněla tašku s parukou °facepalm° (tak pardon :D)

© Crones

Spinkat jsem šla ve dvě ráno s krásným pocitem, že do cosplay soutěže je přihlášeno čtrnáct lidí, vše mám připraveno a tím pádem bude vše ok a proběhne to hladce. Naivka. Mě čekalo dodělávání cosplaye, ale jenom už pár drobností, takže jsem si uvařila čas, udělala ze sebe burrito ve svetru a dece a s jedoucím streamem zasekla k tvorbě. Chytla jsem asi půlku přednášky od Angie, „Lekce japonské angličtiny“. Jak má obvykle Angie výborné přednášky, na které se snažím dostat (nebo aspoň pak vidět záznam), tak tohle mi přišlo jako naproto zbytečná hodina. Ve výsledku jsem si z toho neodnesla vůbec nic, kromě toho že Japonci neumí anglicky a mluví divně. Žádná uváděná „pravidla“ japonské angličtiny mi v hlavě nezůstala, a po konci streamu jsem byla akorát lehce otrávená. Na debatu na conu jako téma super, na hodinovou přednášku zbytečné. Protože jsem ještě pořád nemla hotovo, počkala jsem si i na Toyotomiho a jeho „WTF Dálného východu“. A že jsem se opravdu wtf dočkala... Já mám Toyotomiho ráda, což mi ale nebrání říct, že sem jeho přednes vydržela celých deset minut, než jsem to vypnula a dala jako kulise přednost Gilmorkám.

Toyotomi. Prosím. Nauč se mluvit a nauč se zpátky přednášet jako člověk. Bylo to totiž fakt strašný. Čekala jsem přednášku o šílenostech z Asie - ať už nějaké divné japonské soutěže nebo něco podobného. Místo toho jsem koukala na podivný nefungující slepenec random věcí a hejtů a afektu. Informace z tetičky wiki na přednášku fakt nestačí, ani vyškrábnout pár opravdu wtf věcí, ani videa co náhodou najdu během hraní her. A zbytek zaplácnout military nesmysly a zbytečným hejtem na zbytečné věci je na přednášku málo, a to ani v jedenáct večer. 

Měla jsem Toyotomiho jako přednášejícího ráda, historické přednášky byly (pro laika jako já) vždycky dobře udělané a zajímavé, i dobře odpřednášené, ale tahle teda bolela. Stejně tak i naprosto zbytečná hrubost projevu. Proč? K čemu? Rozladěně jsem potrestala další hrnek čaje, dodělala zbytek cosplaye, připravila si věci na sobotu, nacpala se paralenem a padla.

SOBOTA:

Vstala jsem zavčasu a namalovala a navlékla do paruky na cosplay Alice Nakiri, pomohla Mathesovi dostylovat paruku Soumu a vyrazli jsme na sraz s Myrou. Společně jsme dorazili na devátou na místo, radostní, že máme čas doladit poslední detaily, než v deset začne předkolo cosplay soutěže. Zabrali jsme dílnu, připravili jí, postupně se dostavili porotci a začali se courat soutěžící. Že jich z původních čtrnácti nakonec soutěžilo osm jsem tak nějak čekala a nenechala se tím rozhodit. Nervy mi ale sežral fakt, že v domluvený čas srazu z těch osmi dorazili jen tři. TŘI. Všechno ostatní mělo nějaké zpoždění, nebo zaspalo. Byla jsem ve smrti, vytočená jak čínský bůh pomsty a neustále lítala mezi dílnou a ochozem odkud jsme s Myrou a Mathesem vyhlíželi soutěžící, které Mathes rovnou ulovil a hned nahnal do fotoateliéru, aby se vyfotili. Opravdu se musím naučit více úkolovat své miniony, ať všechno nemusím dělat sama. Dařit se mi to začalo až přímo před soutěží.

© Crones

Proti nám v bytě se vše spiklo. Vstali jsme v krásných 6:30 (v ten okamžik jsem měl pocit, že jsem na cony opravdu starý a myslel si opravdu zlé věci o všem a všech) a začali se strojit. Jenže, bílá barva nekryla tak dobře, jak měla, čočky nešly nasadit, nějaké části cosplay se zapomněly apod. Nakonec jsem kolem 9 konečně vyrazili a jeli s nejpomalejším řidičem MHD v Praze. Protože jsem Nikumi ze Shokugeki prostě nestihla, rozhodla jsem se vzít Bombshellku. I když jsem měla nový bílý make-up, který vypadal na to, že by měl dobře krýt, tak ne-e. Po půlhodině jsem ze sebe toho Kissáka smyla a spolehla se opět na svou přírodní hermelínovou barvu pleti a bílý pudr.

Ale zvládlo se to, ostatní soutěžící se nakonec docourali, moje čest byla zachráněna a bylo jasné, že s osmi soutěžícími už nějakou show uděláme. Všech jsem se vyptala na podrobnosti scének, zapsala si podrobně všechny požadavky a převzala a vyzkoušela hudbu. Do cosplay soutěže, která byla letos v dřívějším čase, než vždycky (což jsem popravdě uvítala, člověk to má rychleji za sebou) zbývala chvilka času, kterou sem strávila tím, že sem si venku své nakřáplé nervy obalovala nikotinem a v duchu se vztekala, že se kolem pohybuje spousta krásných cosplayů, co nejsou soutěžit. Pohrávala jsem si s myšlenkou, že bych zkusila pár narychlo ještě zlanařit, ale nakonec by mi to přidalo tolik práce a stresů, že jsem to raději neudělala. Proč tolik lidí v kostýmech nejde do soutěže je mě záhadou a možná bych to navrhl Grekovi jako příští téma přednášky XD. Docházka soutěžících na předkolo mě taky trochu štvala, ale byli jsme nakonec rádi, že dorazili.

©MFirbacher

V zázemí jsme s Alfredem a Arenothem začaly domlouvat, jak bude probíhat domluvená scénka, když mi Clover zadala rychlou pochůzku. Když sem se vrátil, měl Alfred s Arenothem jasnou představu úvodní scénky a prostě mi oznámili, že s nimi budu moderovat. V tom momentě mi srdce spadlo do kalhot, protože s moderováním nemám žádnou zkušenost. Když mi ale vysvětlili podrobnosti, bylo mi jasné, že to půjde jedna báseň.

Tady mi už bylo tak blbě, že jsem jenom seděla, na klíně drbala kočku, která se přišla vetřít a poslouchala kluky, jak plánují scénku. Největší zážitek z celého conu. Kočka se přišla sama nechat podrbat!

Komu čest tomu čest. Alfred umí vymyslet obstojnou scénku na koleni. Mathes, to chce klid. Tohle je malý sál. Zvykneš si. Třeba já bych v rotundě na AF možná cítil i nervozitu...nějakou malou, tam někde vzadu v hlavě, ale na Aki není proč.

©MFirbacher

Začala technická zkouška. Tímto musím poděkovat všem úžasným soutěžícím, kteří dodali všechny materiály včas a ve formátech, které fungovaly, protože jen díky tomu šlo všechno hladce a jak po drátkách. I když jsme žádali o 45 minut technické zkoušky, bohužel se to moc do programu nedá poznačit, takže jsme sice měli dovoleno, že můžeme začít později než v uvedenou jednu hodinu, ale bála jsem se, abychom za to zase nedostali negativní ohlasy, proto jsem všechny honila, aby se chvátalo.

Musím říci, že sama za sebe soutěž hodnotím jako povedenou. Jelikož jsem už psala, že sem všechno dění na pódiu nechala na Arenothovi a Alfredovi (a ve výsledku i Mathesovi) a vůbec se o to nezajímala, měla jsem co dělat, abych se při jejich výstupech v režii neválela smíchy po ovládacích pultech. Všichni soutěžící byli také úžasní a scénky se jim moc povedly a až na menší světelnou improvizaci u soutěžících z Five Nights at Freddy's, kteří scénku předvedli trochu jinak, než jsme byli domluvení, jsme se obešli bez technických závad a různých failů. Ještě jednou děkuji mému úžasnému týmu, který zajistil, že vše šlapalo, jak má! Publikum se smálo, nikdo na nás nebučel, soutěžící si na nic nestěžovali (alespoň co vím), porota se bavila, takže za mě úspěch, který krásně zaplatil ty hodiny a hodiny nervů a organizace.

©MFirbacher

Pokud jste soutěž viděli, jistě vás pobavila scénka s chobotničkama. A rozhodně stojí zmínit to, že byla improvizovaná. Zatímco jsem v zákulisí připravoval rekvizity pro soutěžící, vzpomněl jsem si, že mám v batohu připravené chobotničky jako rekvizitu a napadlo mě, je využít jako vtipné zakončení soutěže. Doběhl jsem pro ně do zázemí a rychle zasignalizoval Alfreda s Arenothem, aby mě nějak uvedli zpět na pódium. Tímto vzdávám čest Alfredovi, za perfektní improvizaci.

Já musím rozhodně vyzdvihnout zbytek týmu, co nebyl na pódiu vidět. Ono se to nezdá, ale nebýt Myry, která nandavala soutěžícím mikroporty, Clover a Smeraldiny, které měly na starost obsluhování techniky společně s Devyxem, žádná show, ani soutěž by nebyla. A samozřejmě i Mathesovi, který překonal svůj strach a předvedl super improvizaci a skvěle pobavil.

©MFirbacher

Chobotnice byla gumová, pomatlaná medem a ještě nečím. I tak to bylo dost nechutné...kdyby byla skutečná, připadalo by mi to méně odporné. Každopádně Mathes má body za skvělý nápad. Bylo to to správné finále, které všem naším výstupům občas chybí. Myslím, že Shokugeki bylo pro tento ročník Akicosplaye správný nápad. Všechno do sebe zapadalo a věřím, že diváci se bavili. My v režii alespoň ano. :D

Po soutěži jsme chvilku přemýšleli nad navštívením dalšího programu, ale ve výsledku jsme ulovili stoleček u bufetu a společně s Ayaku a Luchiou se rozhodli počkat na otevření fotoateliéru, abychom vyfotili nějaké fotky a měli oficiální výmluvu, proč sundat cosplaye, protože paruky (a čočky) nás začaly zabíjet. Já jsem otevřel svůj batoh a vydal další várku pizza-muffinů, které zmizely během 10 minut (omlouvám se těm, na které se nedostalo). Tak jsme seděli, povídali, koukali po okolí a hodnotili a pomlouvali procházející cosplayery, zdravili se s každým, kdo si k nám přišel popovídat... Prostě klasická conová pohodička, jako úplně všude. Říkáte si, že navštívíte program, ale ve výsledku stejně skončíte u vysedávání s přáteli.

Upřímně, pro mě už je většina Conů jen o tomhle. Rád se vidím se spoustou zajímavých lidí, starých a nových přátel a to me sežere 90% času. Taky Stream mě hodně rozmazlil protože přednášku si můžu poslechnout v klidu ze záznamu.

© Crones

Ve čtyři jsme se rozhodli přesunout do fotoateliéru, ale byla v něm taková fronta, že jsme skončili na ochozu u zábradlí a opět prohlíželi, hodnotili a pomlouvali kolem chodící cosplayery (ano, jsme staří hejtři a nestydíme se za to). Vzpomněla jsem si, že mám zvolit ještě Cosplay Akiconu mezi cosplayery, kteří nesoutěžili v cosplay soutěži, tak jsme vybírali výherce.

Fotokoutek je super nápad, hrozně se mi líbí a děkuju všem fotografům, kteří tam obětavě fotili ty zástupy nedočkavých cosplayerů a ještě byli ochotní si je pózovat. Dobrá práce! Únava na nás po focení dopadla a jelikož se plánovala ještě Eurocosplay párty u Arenotha doma, opustili jsme tentokrát Akicon dost brzo, došli si na jídlo a ti odvážnější z nás pokračovali na EC párty, ti slabší (tedy já a Myra) odpadli směrem k domovu léčit chřipku a dodělat prezentaci na přednášku. Trochu se to vyplatilo, protože prezentaci jsem dodělala v deset a šla spát v jedenáct a spala luxusních deset hodin, což byla vítaná změna proti předchozím několika dnům.

© Crones

Mě dohnala nastydlóza, takže jsem na Chodově nechala hrozné peníze v lékárně a odjela se léčit (umírat) domů ke streamu. Chytla jsem celou Protlakshow, za což jsem ráda, protože Sykyho s Lusi navštěvuju od první Tlakshow. Trojhlavá saň byla příšerně cute, žádost o ruku v přímém přenosu to vystřelila do cutenosných výšin (moc gratuluju!) a Trpaslík a jeho Poupátko bylo něco, co jsem neslyšela už roky :3 Lygast byl prostě... Lygast a ve výsledku mě bavil snad nejvíc. Takže Tlakshow jsem si jako vždycky užila, byť tentokrát ze streamu a byť se chvílemi, jako pokaždé, střídalo nadšení a smích s momenty plácnout si lehkou trapností facepalm =D Dala jsem si další čaj a čekala na hintzákovu přednášku... jenomže mě porazila moje nachcípanost a dva paraleny a bídně jsem usnula v prvních deseti minutách T_T Vzbudila jsem se v půl jedné, s černou obrazovkou streamu a bolehlavem jako ďas. Takže promiň, hintzu, ode mě feedback nedostaneš =D

© Crones

EC jsme nakonec nestihli a záznam nebyl. Facebook ale pracuje rychle, takže jsme už po cestě domů zjistili, že Germia vyhrála. Ještě jednou obří gratulace! Alespoň jsme to zapili a koukali na japonské prank pořady. Osobně jsem ale velice rychle odpadl a z večera si toho zas moc nepamatuju...

Upřímně, asi stárnu, ale ze sobotních odpoledních přednášek mě toho moc nezaujalo. Čekala jsem tedy s ostatními vlastně už jen na to, abychom se vyfotili a pak mazali domů.

 © Crones

NEDĚLE:

Ráno jsem na Akicon dorazila sama kolem desáté. Myra ležela doma a pokoušela se neudusit (to už mi bylo jasné že to asi chřipka nebude...) a zbytek skupiny neděli na Akiconu zbaběle vzdal (shame on you!), až na Matese, který dorazil později. My se ráno vyhrabali z pelechu a s dekou se přesunuli líně na sedačku sledovat stream. Upřímně bylo to velice pohodlné. :D

Dolezla jsem po schodech do režie a předala materiály k přednášce a domluvila si mikrofon (poučena od mého muže z loňska, že nevím, co s rukama jsem si vzala normální, abych tím zabila aspoň tu jednu). Ze své přednášky mám letos skvělý pocit, tradičně jsem se v řeči zadrhávala ze začátku, ale ve chvíli, kdy jsem se rozjela, šlo to všechno samo. Výjimečně jsem nezapomněla ale vůbec na nic, co jsem měla v materiálech a ani jednou jsem se nepotřebovala kouknout o papírů, co je velké vítězství. Jediné, na co na Akiconu pravidelně zapomínám, je rozdávání Akibonů za správné odpovědi. Zkusila jsem se zeptat jednou, ale nikdo neznal odpověď a pak jsem na to úplně rozjetá totálně zapomněla. Upřímně doufám, že jsem se líbila, zatím jsem četla jen pozitivní ohlasy, tak si můžu hladit ego, které narůstá každým pozitivním hodnocením. Do příště dovychytám poslední chybičky a bude to dokonalé...

Ještě před Clover jsem chytila skoro celé Novinky asijské kinematografie. Chvilku jsem si musela zvykat na Vavči přednes, ale jinak mám z přednášky uložených pár tipů na filmy, které určitě zpirátím (yohoho!) a ještě jsem šťouchla do Freda, ať se na přednášku pak nezapomene podívat ze záznamu, protože vím, že asijské dorama má jako guilty pleasure =D Cíleně jsem ovšem čekala na Cloveřinu přednášku. Clover nezklamala, přednášku měla jako vždycky pěknou, byť pro mě tam moc nových informací nebylo. Přes počáteční rozklepaný hlas se taky dostala, a byť mi přišlo že ke konci přednáška trochu ztratila švih, tak dobrá práce <3

Dál jsem měla v plánu počkat na Grekovu přednášku o vlivu anime na růst pšenice, ale bídně jsem vytuhla a ze streamu už nechytla vůbec nic.

P.S. Nakonec mě složil zánět průdušek. Poconová deprese je v depresi, tenhle souboj prohrála.

P.P.S. Sledovala jsem vás na chatu u streamu celou dobu, vy hejtři! =D (kecám, žeru vás, chat byl to nejzábavnější z celého streamování)

Měla jsem v plánu ještě Greka a jeho Vliv anime na růst pšenice, ale nakonec jsem se zasekla u pokecu s Angie, u počítání hlasů, rozdělování cen a dělání diplomů, s čímž mi pomáhal Mathes a Mitsuki. Nakonec jsme všechno připravili hezky na pódium a šli čekat, až bude řada na nás, abychom vyhlásili výsledky soutěže.

 © Crones

My se ráno probudili a stihli Cloveřinu přednášku. Ovšem zhodnotili jsme, že cestovat okružní jízdou na con jen kvůli předávání je moc. Já osobně ani nebyl ve stavu někam cestovat XD. A vlastně Clover si dala tolik práce s tou soutěží tenhle rok, že si zasloužila rozdat ceny a polibky...plus tam jel ráno Mathes:3 Vše jsme ale poctivě sledovali na Streamu. Velký obdiv Geekovi za jeho přednášku o pšenici XD Ano, ano, pšenice byla nepřekonatelná. :D Budu muset prohrabat svůj playlist a až pojedeme v létě na chatu, dáme Grekovi svou tabulku se zakreslenými výsledky, které anime openingy na pšenici působily nejlépe. :D

Ano, srovnáme-li Grekovu přednášku s tou od Hintzua, tak to bylo nebe a dudy. Omlouvám se, ale Grek to pojme seriózně, dodá trochu vtipu a udělá z toho show. Navíc přednáška měla i své vyhodnocení. Hintzuova přednáška měla milion témat, která se nedala pobrat, nehledě na to, že mnoho z nich prostě nemohlo být pro každého zajímavé. Za souhlasu 6 lidí jsme vypli stream po 20 ti minutách. Dva diváci díky ní začali totiž solidně usínat, jeden nechápal o co jde a já sám osobně jsem se začal velmi rychle ztrácet, protože stačilo prošvihnout dvě či tři věty a netušil jsem o čem se mluví. Ale dobrý nápad s těma otázkama, sám jsem dvě položil.

Letos mi na Akiconu přišlo výrazně méně lidí, kiosek výrazně lépe zásobený a milejší než předešlé roky, a organizace mi celkově přišla daleko méně zmatená a méně ve stresu. Zdá se mi to, nebo ne?

©MFirbacher

Vyhlášení výsledků v neděli je dobrý nápad, odpadá tím další stres ze soboty a my si mohli všechno v klidu připravit a víc si užít Akicon samotný (velké díky organizátorům). Zatím co jsme čekali pod pódiem, napadali nás další a další věci, co na pódiu říct, tak jsme nakonec zvládli udělat aspoň malinko show. Kuromarova radost, když si od nás přebíral růžové Nintendo 3DS, byla úžasná. Tímto bych ráda pogratulovala všem, kteří se vyhráli, i těm, kteří se účastnili, byla to s vámi zábava a doufám, že se příště uvidíme zase!

A tím Akicon skončil. Postupně jsme si posbírali věci, rozloučili se s přáteli a se slzou v oku vyrazili k domovům. Letos to bylo skutečně moc super, poconová deprese udeřila těžkým způsobem. Tak zase za rok!