8. srpna 2017

Animefest 2017

Trochu se zpožděním (erchm, erchm), ale jak se říká - pozdě, ale přece! 

Smeraldina: černá
Mathes: Soumovsky červená
Clover: Skotsky zelená
Alfred: Energická oranžová
Arenoth: Opožděně modrá

PÁTEK:

Letos jsem odjížděla na AF s o něco lehčím pocitem, protože jsem netahala velký soutěžní cosplay. Asi tři týdny před AF jsem uznala, že nemám šanci ho dodělat a vlastně se mi výrazně ulevilo. :D
Podobně to bylo i se mnou. Původní cosplán jsem kvůli finanční stránce vyhodil a na AF mi tak zůstaly cosplaye složené z paruky a oblečení ze sekáče. Jen Clover se rozhodla, že jí hrdost nedá a aspoň jako jediná bude hájit čest naší skupiny v novém cosplayi. I za cenu toho, že jsem dva dny pořádně nespala. Já měl letos na sobotu nabitý program, takže mít cosplay by pro mě vlastně nebylo ani praktické. Opět jsem měl s cosplay velké oči a opět jsem nic nestihl ale příště...


Vyráželi jsme poměrně brzo, o to líp jsem se ale cítila, že mám ještě před nástupem na generální zkoušku FestDancu dost času. Nástup do hotelu byl bohužel až od tří hodin. Takže jsme už kolem 10:30 zamířili na výstaviště. Náš oblíbený penzion blízko výstaviště bohužel letos obsadili fandové Kissáků (zpropadení Kissáci! Ještě o nich bude řeč.), takže jsme museli do dražšího hotelu v centru.
Na výstavišti jsme byli bez problémů odbavení. A to včetně nás, prostého plebsu. Odevzdala jsem službě pásky pro K-pop contest a šli jsme si sednout do areálu. S téměř hodinovým předstihem jsme s Fredem vyrazili obhlédnout Rotundu, abychom okoukli jak to tam vypadá. Domluvili jsme se s technikou, server měl ale problémy, a tak jsme soubory do soutěže museli nahrát později. Promítací plátno zatím leželo na pódiu vedle kovového rámu a nevypadalo to, že by se ho chtěl někdo ujmout. Smeraldina to popsala velmi klidně, ale kdybyste viděli jak se tvářila a byla zatím pouze „rozmrzelá“, když viděla to plátno s rámem na zemi...nepřivázané.Já dostával live feed ve formě MMS :D  

Prostý plebs (čti: zbytek skupiny) zatím seděl venku na lavičce vedle stanu s občerstvením a snažil se tvářit nenápadně a nikomu nepřekážet, aby nebyl vykázán z areálu a odkázán k několika hodinovému bloumání Brnem. A prostě ty samé triky jako každý rok když se vecpeme na AF. Počkali jsme venku se zbytkem týmu a těsně před dvanáctou, kdy měla generálka začít, jsme vyrazili zpět. Plátno i s rámem bylo stále na zemi. Zkoušet jsme začít nemohli a ačkoli tam bylo v tu chvíli hromada pomocníků, začátek zkoušky se kvůli stavění promítacího plátna protáhnul o 40 minut. Byla jsem kapku podrážděná, ale co se dalo dělat. Naštěstí jsme skončili se zkouškou včas a nezdrželi jsme tím cosplay zkoušku. To už byla Smeraldina téměř nepříčetná, ač se to snažila nedávat najevo. Pro ušetření času, jsme se zbytkem skupiny vyrazily na oběd do nedaleké restaurace U Železné růže. Koupily jsme dvě porce s sebou pro Freda a Smeraldinu a vrátili jsme se zpět na výstaviště, kde jsme čekali než skončí technická zkouška. Byli jsme opět překvapeni Brnem, kdy jsme za neuvěřitelně malou cenu dostali ohromné množství jídla. Jako pardon, takhle levně a hlavně dobře se v Praze nenajíte. Point pro Brno, metro sice nemáte, ale vaříte skvěle. Mě teda hlavně překvapilo, že před nás postavili polévku bez objednání a jezte. Ale zase jsme skvěle pokecali (ať už to s náma seděl kdokoliv :D)

Alfréda jsem nechala v sále, protože s Arenothem, který po chvíli přispěchal, měli pomáhat Arisu s jejím vystoupením na soutěž. Sama jsem se vrátila ke zbytku osazenstva, zdlábla řízek, který mi muž donesl z restaurace a pak jsem se zbytkem vyrazila do našeho hotelu. Ano, s Arenothem jsme měli tu čest pomoci Arisu s jejím vystoupením. A věřím, že jsme nezklamali. A máme pár velice inkriminujích fotek jak čekající cosplayeři dovádějí s tygříkem co ho měla Arisu :3 Na fotkách jsou hlavně naši chlapi, hrající si s rekvizitami, tak bych se těch inkriminujících fotek zas tolik nebála...



Ačkoli to byl hotel v centru a ačkoli byl velice honosný, cesta k němu byla přes dva bloky nehonosných domů a ulic obývaných našimi menšinovými členy národa snědší pleti. Už jen při průchodu ulicemi nás bedlivě sledovalo mnoho očí prapodivných skupinek poflakujících se u dveří a oken jednotlivých domů. Doufala jsem, že klučina, který zalezl pod auto v ulici a rozhodl se mu odmontovat kolo, byl vlastníkem toho auta, nebo alespoň jeho otec... Deset lidí postavajích kolem zastavárny je vždy špatné znamení. Vím o čem mluvím, jsem z Žižkova. K hotelu jsme dorazili v bezpečí, ale zhodnotili jsme, že v cosplayi do těchto ulic rozhodně nevyrazíme, zvlášť já, která měla oba dva dny cosplay, jehož základní část tvořila pouze podprsenka a kraťásky. Rozhodli jsme se proto využívat taxíky, což se nám vyplatilo. Rozhodně to bylo pohodlnější, člověka krásně dovezli od hotelu až na Výstaviště a zase zpátky. Nemuseli jsme se trápit s nějakým hledání spojů a tahat se těžkými cosplayi… Jsme už staršího data a za pohodlí si klidně připlatíme. =D 
 
U hotelu jsme si chvíli počkali než nás vůbec odbaví, protože tam už před námi byla fronta fandů Kissáků (zpropadení Kissáci!) kteří se také nahlašovali. Jejich asi 10 litrová lahev Zelené, která stála za recepcí u zavazadel mě přesvědčila o tom, že tu večer bude asi veselo... Když jsme se ocosplayovaní vraceli všichni na výstaviště, stihli jsme pozdravit pár přátel, a pak jsme skončili u streamu, kde jsme sledovali zahájení Animefestu. Protože se začalo se zpožděním, musela jsem zbytek brzo opustit, protože už na mě čekali soutěžící FestDance. 

Já byla letos zase unešená z Animefestího úvodního videa. Mělo to, co mi chybělo u toho loňského – otravná písnička. Geniální a otravná písnička, která mi hrála v hlavě celý víkend a hraje doteď. Video bylo skvěle natočené, skvěle zahrané… Prostě nádhera. Už z upotávky, kterou pouštěli na Cosplese jsem měla jasné, komu budu fandit a na čí straně bojovat. Jako správný metalista jsem tedy hrdě nosila pásku Chaoticy. Ovšem shodly jsme se s Myrou že i kdybychom nebyly vyznáním rockerky a metalistky, budeme Chaotice fandit už jen z principu, protože maskot je každým rokem víc a víc cute, nehledě na to, že Chaotica má pěkného bicáka. (Tímto zdravíme a děkujeme za fanservis.) No zahájení bylo pěkné, se zpožděním. Jinak já jsem hrdě fandil Kjůto Avenue. Proste popová a taneční skupina, to je moje.


Z pohledu orga nemůžu samotnou soutěž hodnotit objektivně, to asi jen diváci. Moderátorky byly letos lehce nervózní, nevím proč, ale bylo to roztomilé :D Začátek festdance jsem minul, společně s Clover jsme zamířili ven a hledali jsme Angie. Chtěli jsme vědět jestli pro nás budou rezervována místa na promítání cosplay videí. Nebyly, Angie na to zapomněla a tak jsem nasadil své schopnosti rychlé spojky a předal vzkaz v kongresovém centru. Pak už jsme jen různě procházeli areál a zdravili se známými tvářemi. Připojil se k nám Adam, který musel kvůli pracovním povinnostem dorazit až večer a my v sestavě já, Clover, Adam a Luchi vyrazili na cosplay video. Fest Dance šlapal jak hodinky, já si užíval organizaci zákulisí, poslouchal jak dvojčata nervózně moderovala a stihnul se nechat unést jednou taneční skupinou...kterou, to si nechám pro sebe :-D Tak jako tak to byla skvělá soutěž a level všech soutěžících byl velmi vysoký. Jako fandu k-popu mě přesto mrzela absence japonských songů. Já zase rozdával autogramy na Vějíři.

Protože jsme skončili s předstihem, vyrazili jsme s Fredem rychle na Cosplay video, o kterém jsme si mysleli, že ho už nestihneme. Ačkoli se letos přihlásili jen tři videa, stihli jsme přijít cca do čtvrtky prvního. Bylo to video s tématem Hetalie. Ačkoli si s ním autorky dali asi velkou práci a vystřídaly hromadu prostředí a kostýmů, postrádala jsem nějaký smysl. Pro toho, kdo Hetalii nezná, (třeba jako já) to byl ve výsledku vlastně jen shluk po sobě jdoucích obrazů. Co chtěli vyjádřit, nebo jestli to celé mělo nějaký příběh jsem nebyla schopná poznat. To jsme byly dva. Po krátké chvíli kdy neustále střídaly kostýmy jsem se ztratil i v postavách, ačkoliv Angie na začátku řekla že se příběh točil kolem dvou. Mě se líbilo video Hetalie, i když jsem ho nestihl celé. Naopak u Toyotomiho videa jsem prostě nepochopil jeho smysl a kromě špičkové technické kvality mě nezaujalo, i když bylo plné zbraní. Myslím, že základní myšlenkou cosplay videa by mělo být i to, aby každý, bez ohledu na to zda danou předlohu zná, pochopil o čem video je. Mě se to nepodařilo. I totální mindfuck s Toyotomim v hlavní roli měl nějaký smysl, ačkoli to nebylo jednoduché, když byl předlohou Kojimův trailer na Death stranding. :D Mě se Toyotomiho video líbilo ale chápu ,že když někdy není naladěn na Kojimův styl tak to byl dobrý mindfuck. Naše video se myslím líbilo, což dokázalo v neděli ocenění diváků i poroty.

 Kdo ho ještě neviděl, může tady...


V pátek jsme ještě stihli přednášku Sušenky o zahraničních conech, které se staly velkými průšvihy. Neužili jsme si to úplně naplno, protože už bylo hodně pozdě a zmohla nás únava, Sušenku myslím taky. Přednáška byla obsahově zajímavá, asi bych ji pojala o něco více odlehčeně, a s ještě větším vtipem, ale jak říkám, bylo pozdě a únava padla na každého. Já se přiznám rovnou a bez mučení, že jsem usnula asi po prvních pěti minutách, jela jsem beze spánku už víc jak 36 hodin a vybralo si to svou daň. Mě přednáška zklamala. Mnoho otázek zůstalo nezodpovězeno, především kam tedy ti peníze za nezdaření cony mizí. Styl přednášení byl na danou hodinu dosti nezáživný. Možná to bude únavou ale taky jsem čekal od té přednášky trochu víc. Ale jako všichni i já klimbal takže nevím jestli se tady o tom reozepisovat. Každopádně příště bych otitulkoval videa nebo upravil zvuk protože moc nebylo rozumět.

SOBOTA:

V sobotu ráno, když jsme na AF dorazili, začali jsme náhle velmi postrádat kofein, kterého se nám bohužel nedostalo. Tomuto se v odborných kruzích říká depresso. :D Maido kavárna zrušená, káva se zde sice podávala, ale ne tak dobrá jako před tím a stály se na ní předlouhé fronty. Stánek, který dřív stával v prodejní hale také zmizel a lomcováka ze stánku s občerstvením bych po ránu asi nezvládla. Ani moc snídaňového jídla jsme neobjevili, a když už, bylo zbytečně předražené. Situaci zachraňoval Mates, který nás vykrmoval svými cookies a muffiny, které poctivě s sebou nosil celý con. Jó, mít v týmu Soumu se vyplatí. A tohle přesně je důvod proč já už nikdy nemůžu přestat péct. :D Byla jsem na jeho zásobách živa celý con, takže ne, bratr nesmí přestat péct. Chci zpět maido kavárnu. Nebo rychlou obsluhu. A nebo by to možná chtělo mít více kávovarů a obsluhy k nim u současné kavárny. Jako fakt jeden presovač v kavárně na con???? Já chci zpět ten pojízdný stánek co byl minulý rok u streamu. Sice jako chlap jsem kávu zdarma nedostal ale i tak byla výborná.


Protože jsem nestihla v pátek projít stánky, rozhodla jsem si je projít v sobotu. Nic mě extrémně nezaujalo, asi je to tím, že už jsem starší typ otaku, co nemusí mít hromadu placek, hrnků a printů všude po pokoji. Většina merchadnizingu mi přišla zbytečně předražená. I přesto jsem pár kousků ulovila. Merchendize je předražený vždy a všude. Nicméně já si z AF vždycky ráda něco přivezu, takže jsem letos krom spousty printů od cosplayerů a z artist aley vezla i dva krásné hrnečky. U stánků jsem se moc nezdržoval. Držel jsem se politiky: Když nevím co prodávají, nemám chuť to koupit. I tak jsem ale na AF peněženku na uzdě neudržel a udělal jsem si radost ve formě několika printů a to hlavně printy od Lass. :3 Stánky měli tolik věcí a já tak málo peněz. Takže nakonec jsem koupil jen pár placek a užil si několikrát virtuální realitu při vraždění zombíků. A taky pár fotek mých oblíbených cosplayerek. Ale vážně jsem přemýšlel, jestli by nestálo za to koupit tulící polštář XD Taky jsem se držel ale přesto mám pár plakátů z Artist Alley, kde vždy rád podpořím kreslíře.

Neplacená reklama: Art of Alassa

Hlavním tématem soboty byla cosplay soutěž. Letos jsme nikdo nesoutěžil, kluci tedy alespoň měli šanci pomáhat v zákulisí Arisu s rekvizitami. Říkáme to pokaždé, ale … příští rok… možná ...=D
Ani debut, ani soutěž samotná mě nijak nezaujaly. Bohužel se opakovalo to, co loni. Kostýmy hezké, ale vystoupení na nic. Většina cosplayerů použila obligátní pochodování dokola po jevišti a máchání mečem sem a tam. Jediná Lena a Arisu měly svá vystoupení něčím ozvláštněná a divák cítil, že opravdu splynuly s postavou a zvládly nám to ukázat. Lena má můj obdiv za to, že zvládla tančit s tím parukovým monstrem na hlavě. Sama jsem měla objemnou a těžkou paruku, ale oproti té její byla tak třetinová… Debut byl nabitý a kvalitativně silný. Cosplay soutěž byla pěkná, ale nebudu lhát, v jistý moment převážila moje škodolibost a hrozně mě zajímalo, jaké by to bylo, kdyby Leně ta paruka ulétla... já vím, jsem špatný člověk -_- I was born to drama. Já byl z Leny nadšený. Tu písničku miluju a ona tou postavou žije. Ale nezapomenu na Alfredovo: „Přestaň zrychlovat!“ Když se tleskalo do rytmu písničky, zatímco melodie zrychlovala :D Né každý jsem obdařen smyslem pro rytmus...


Novinkou bylo na AF cosplay zázemí a první pomoc cosplayerova. Nápad chválím, do příště bych ale kromě materiálů k opravě cosplay uvítala i nějaký make-up help. Hned ráno se mi odlepila řasa, lepidlo ke koupi nebylo a půjčit mi ho nikdo nechtěl. Tahat kvůli podobné nehodě s sebou celou make-up taštičku mi přišlo zbytečné. K večeru jsem řasy už sundala, vypadalo to prostě blbě, a bez nich ještě hůř, ale co se dalo dělat. Možná by stačilo mít v cosplay zázemí nějaký make-up základ – linky, řasenku, lepidlo na řasy, lak na vlasy apod. Co zkusit oslovit nějakou maskérku, která by třeba i zájemce mohla podle daného cosplaye nalíčit? Nebylo by to od věci. Cosplay zázemí byla ultimátní věc a nemohu si ji vynachválit. Kabinka, zrcadlo...jako jediný jsem se v pátek nemusel vracet na hotel abych se převléknul.

V sobotu jsme taky stihly na chvíli pozdravit starého známého Zela. Prohodili jsme s ním pár slov a koupili pár printů. Bohužel jsme na sebe neměli moc času. Mě čekalo vyhlášení cen za FestDance a zbytek měl jiný program. Nicméně já s Adamem a Matesem jsme jej šli oblažovat svou přítomností na cosplay stánek. Ten také musím pochválit jako výborný nápad, hlavně z toho důvodu, že když člověk náhodou neměl do čeho píchnout, zamířil na stánek, kde definitivně seděl někdo ze známých, s kým jsem si mohla radostně poklábosit. Já se Zelem taky rád viděl a vnutil jsem mu pár čokoládových cookie. Chvíli jsme pokecali, ale brzo jsme ho nechali být. Není lehké být host na AF. Mě si Zel jen podle něčeho pamatuje, ale bohužel s ním nejsem tak velký kamarád jako ostatní :-D Ale toho člověka mám rád, protože on dokáže i z porotcování udělat show a celou soutěž tak oživit.


Po sobotním vyhlášení soutěží jsme zamířili na Arashinu přednášku o morálce cosplayera. Vtipné, svižné, vystihující, trefné, přesně ten typ přednášky, který potřebujete pro odlehčení. Žádná data a sáhodlouhé výklady, jen rozbor toho, co každý z nás na conu denno denně zažíváme. Palec nahoru, líbilo se! No a já měl přednášku o k-popu, která snad lidi bavila a neodradila od jeho sledování, přes všechno co jsem o k-popu řekl XD Každopádně bylo nabito a lidé se tvářili spokojeně.


Část z nás se po přednášce rozhodla jít rozsekat motorovou pilou…Kdo s námi nešel, těžce prohloupil! Ten film byl výborný! Dohnaný do naprostého absurdna, celou dobu si dělal srandu sám ze sebe! Naprostý odpad kinematografie a proto to naprosto lahodilo mému a Adamovu vkusu, protože my máme velmi rádi humor, bezdůvodné násilí a potoky krve. Epický spektákl, jeho styl a nadsázka byla ideální pro tento večer. Ten film si dělal legraci sám ze sebe a byl tak zábavný a absurdní...a hlavní hrdinka tak sympatická.

Zbytek tj. Já - Smeraldina, Arenoth, Mates a Luchia jsme se rozhodli vyrazit k hotelu. Taxíky bohužel vypovídaly službu, protože před několika minutami skončil koncert Kissáků, jejichž fandy jsme kupodivu potkávali v prodejní hale. (Zpropadení Kissáci!) Hlídky to ale začaly včas řešit. Naštěstí nás Kissáci považovali za bytosti z jiného světa, jak jsme se od nich dozvěděli venku a k žádným konfliktům, alespoň co vím, nedošlo. Až tedy na obligátní komentování prsou a zadků, které jsem si vyposlechla, když jsme se snažili chytit nějaký taxík. To se nám podařilo asi až po 20 minutách snažení. Kiss, Animefest a Muzejní noc v jeden večer je na Brno prostě moc akcí najednou, navíc ještě s několika objížďami okolo centra. Doufám, že podobnému spojení několika akcí naráz se AF podaří do budoucna vyhnout. My jeli taxíkem, jak se dařilo ostatním cosplayerům v ulicích obšancovaných Kissáky, netuším.Objednali jsme pizzu, a když dorazili po promítání i ostatní, slupli jsme jí a padli do postele. Stejným stylem jsme chytali taxík my, fanoušci béčkových filmů. Chytli jsme ho velmi rychle. Děkujeme za pizzu, bylo to požehnání. Jsem málem musel o pizzu bojovat s hladovým Kissákem ve výtahu. Mimochodem tu pizzu jsme jedli ještě většinu neděle, než jsme jí nakonec vyhodili...

NEDĚLE:

Neděle je vždy znamením odjezdu. Já radostně vystřídala cosplay za civil (my všichni – už stárneme a na převlékání z cosplaye před ojezdem jsme líní) a vyrazili jsme obtěžkáni zavazadly k výstavišti. Taxík se nám tentokrát objednat nepodařilo, Kissáci odjížděli z hotelů na nádraží, takže taxikáři měli plno. (Zpropadení Kissáci!) Bohužel jsme na AF dorazili pozdě a nestihli tak Zelovu přednášku. Poslední chvíle před vyhlášením jsme tedy trávili posledním obíháním stánků a čekáním ve frontě na kávu. Nedělní úschovna zavazadel byla fajn, člověk je s sebou nemusel tahat a věděl, že jsou v bezpečí.

Koňské hlavy se množily neskutečnou rychlostí.
Adam měl ze své masky radost. Clover už ne.

Fronta na kafe byla rekordně dlouhá a obětovat se pro skupinu a vystát ji se rozhodli Arenoth s Myrou. Já zatím zmizela na cigáro do kuřáckého shame koutku. Přiznávám se, že jsem ze začátku na omezení pohybu kuřáků nadávala, ale chápu, že to má svůj důvod. Bordel z cigaret se soustředil na jedno místo a člověk nemusel hlídat, jestli náhodou zapálenou cigaretou neohrožuje okolí. Navíc tam byly lavičky, na které si mohl zmožený cosplayer sednout a v klidu si vychutnat nikotinovou tyčinku. Oběhla jsem zase stánky, stavila se v cosplay stánku, vydyndala na Kairi print, co měl být v prodeji až následující víkend, ale ona udělala neprozřetelnou chybu, že vyndala desky a já ho VIDĚLA. =D Ke skupině jsem se vrátila po dobrých pětadvaceti minutách, včas na to, aby Myra s Arenothem zrovna nesli kafe na stůl (letošní obsluha kavárny vážně nepatřila k nejrychlejší). 
Víte jak se cití člověk kterého chce tak dvacet lidí za ním zabít? Tak já už jo. Potom co jsem objednal osm kafí různých druhů a velikostí takže jsem zastavil frontu na dobrých 10-15 minut.



Po kafi jsme se sebrali a šli se vetřít do Rotundy na vyhlášení výsledků. To sice začalo s čtyřiceti minutovým zpožděním, nicméně odsýpalo krásně. Dost mě překvapilo, kolik výherců z řad soutěžících bylo v týmu Kjúto Avenjú. Ač Chaotica držela ohromný náskok, body za výher Kjúto naskakovaly takovým tempem, až to vypadalo, že nás udolají. Neudolali, Chaotica zvítězila. O patnáct bodů, ale zvítězila! Muhahahaha, mám radost. 


Po vyhlášení jsme měli ještě dost času, rozloučili jsme se, ještě chvíli poseděli a pak odjeli do centra. Se zpožděním, kvůli zácpě na D1, jsme večer dorazili rozlámaní zpátky do Prahy. AF bylo jako vždycky fajn, doufáme že příští rok bude ještě lepší a my dorazíme zase v soutěžních kostýmech. Hell yeah! Ano, letošní odjezd byl ve znamení klidu, povídání a dostatku času na pokecání s přáteli. Já teda cestu do Prahy proklínal. Seděl jsem v autobuse v zadu. Po pravici svojí drahou polovičku a po levici si přisedl takový velice ramenatý pán. A souboj o životní prostor začal. Docela dlouho jsem prohrával protože jsem bral ohleda a snažil se mu dopřát co nejvíc prostoru. Když ale moje rameno skončilo pod jeho tak jsem zapojil všechny finty. (Kašel, poprohaování nosem, letmý dotyk...) abych mu co nejvíc znepříjemnil cestu a jeho rameno se po čase dalo na ústup.

1 komentář: